Adresa nutriční poradny: Smetanovy sady 332/6, Plzeň tel: 721 634 113
Martina Rusňáková Korejčková
Příběhy z nutriční poradny:
Nemám na jídlo čas…
Nemám na jídlo čas…
Díky zpětným vazbám čtenářů vím, že se „Příběhy z nutriční poradny“ staly pro mnohé již oblíbenou rubrikou. Vždyť jak to píšu v každém intru článku – díky přenesení příběhů klientů z mé výživové poradny „na papír“, pozměněním osobních údajů a převedením příběhů do obecné roviny, se z nich stává inspirace pro mnoho z nás.
Minulý díl se nesl v duchu tématu „Kde je vůle, je i cesta“ a kde byl vyobrazen příběh Honzy, který sice „najel“ na cestu pro něj vhodného stravování, které mu přinášelo radost i výsledky, ale chyběla mu vůle – vyskytl se u něj jakýsi „syndrom dostupnosti“, kdy ho lákadla (dorty, zmrzliny, rychlá občerstvení, snacky, drinky, večerky, bistra, kavárny, restaurace…) vábí doslova na každém rohu a jemu i přes plnohodnotné a zdravé stravování chybí jedna zásadní a důležitá schopnost – mít vůli. Netvrdím, že si člověk musí za každou cenu a za každé situace odpírat, ale zase by si neměl za každou cenu a za každé situace dovolovat… Protože často toto jednání vede k opětovnému problému s váhou, zdravím a také k výčitkám svědomí a zatracováním sama sebe…
Díky čemu je radost jíst a přesto bez výčitek?
Nový příběh je o jiném fenoménu doby, kterým je věta: „Nemám čas…“. Často mi zní v uších i věty typu: „Nemám čas se najíst…“ nebo „Nemám čas na pohybovou aktivitu…“ nebo „Nemám čas na odpočinek…“ „Musím udělat to a to…“ Právě tímto zaklínadlem doby nás provede pan Adam…
Osobně mám na tento problém vlastní diagnózu, kterou si sama pro sebe označuji „manažerský“ nebo „podnikatelský syndrom“.
Popravdě, s Adamem to byla to otázka spolupráce několika měsíců vedoucí k postupným změnám, protože u něj nešlo o to, že by jedl moc, nebo že by neměl vůli a chuť jíst zdravěji, ale když jsem mu doporučila, že by k obědu a večeři, které v jídelníčku měl, bylo vhodné zařadit i snídani, svačiny a pohyb, tak na to se pan Adam tvářil jako kdyby dostal nerealizovatelný úkol, na který nestačí. 🙂 Opakoval mi svůj boj s časem v práci. Adamovi jsem vysvětlila, že pokud je tělo ve stresové tenzi, bez pohybu a dostává jídlo jen 2x denně, tak to vyvolává postupné nabírání hmotnosti kvůli nedostatku jídla, energie a živin, tělo si z deficitu vše ukládá. Krom toho – rostoucí obvod přes břicho je doprovodným efektem pro zvýšený cholesterol a krevní cukr.
Pan Adam zjistil, že prvotně musí přehodnotit priority. Dokud pracoval tak, že neměl čas na jídlo, tak tím pádem stavěl práci na první místo a sebe až na druhé, ne-li třetí místo. Když si v hlavě srovnal, že když bude jíst jen 2x denně a ve spěchu, tak bude neustále přibírat a pravděpodobně ruku v ruce s tím si i zhoršovat svůj vyšší cholesterol a zvýšený krevní cukr, což jsou dvě hodnoty, které sice člověka nebolí, ale mívají v dlouhodobé perspektivě vliv na kvalitu života z důvodu možného vzniku srdečně-cévních onemocnění.
Adam tedy začal před odchodem do práce snídat, volil menší snídani, za to si ale kolem desáté hodiny vytyčil v práci 10 minut pro větší svačinu a odpoledne dalších 10 minut na svačinu druhou, kdy se krom svačiny pověnoval i sebezklidnění. Během zmíněných pauziček si zakázal koukat do počítače, cokoliv číst či dělat a naopak se soustředil na jídlo. Také mu vždy ještě zbyla minutka na protažení se po celodenním sezení. A myslíte si, že „ztracených“ 20 minut si pak musel nahrazovat, protože nestihl svou práci? Vůbec ne, po pauze a příjmu energie z jídla byl efektivnější a rychlejší, pracovní úkoly mu šly více od ruky. Jak se říká: „dynamika a síla vychází z klidu a ticha“… No a po příchodu z práce už ani nepotřeboval sníst vše, co doma našel, protože tělo průběžně sytil celý den. Velká změna nastala i v tom, že v sobotu i v neděli se Adam věnoval aktivnímu pohybu spolu s celou rodinou, což prospělo nejen jemu, ale i rodině.
A jak to dopadlo s jeho hmotností a zdravotními parametry? Dosud zhubnul 10 kilogramů a hladina krevního cukru se dostala do normálních hodnot a hladina cholesterolu se také postupně i nadále snižuje… 🙂
Uvědomění na závěr? Slyšeli jste někdy informaci o tom, že jsme tvůrci svého života? Že to, jak smýšlíme o sobě, o lidech, o svých životech se pak odráží v okolním světě? Že to, co se nám děje je vždy zrcadlo nás samotných? Pokud pochopíme důležitou myšlenku, že nejsme oběti, ale tvůrci, pak můžeme začít jednat. Takže neříkejme, že nemáme čas, protože čas máme přesně na to, na co si ho uděláme nebo na to, na co si ho udělat chceme. A nemyslete si, i pro mě je článek opětovnou inspirací, protože i mě dožene čas od času věta „nemám čas“, ale pak se zastavím a přiznám si nepříjemnou pravdu, že to není o tom, že nemám čas, ale že pro mě není prioritou si v tuto chvíli si na tuto aktivitu čas udělat, a že jsem jen podlehla hektičnosti doby, že musím všechno stíhat a všemu a všem vyhovět.
Můj tip na konec: stanovte si priority a podle toho jednejte. Opravdu Vám stojí za to být v práci od rána do večera, mít úžasně uklizenou domácnost, dokonale opečovanou rodinu, ale na úkor sebe? Za daň toho, že se nestíháte najíst, zasportovat si, udělat si čas na odpočinek a že se Vám neustálý boj o přežití v dnešní době podepisuje na zdraví? Odpověď je zase jen na každém z nás. Nicméně jednejte ještě, dokud je čas…vždy když nás dostihne tloušťka, zdravotní obtíže, rozpadlá manželství, tak náprava pak „bolí“ mnohem víc a taktéž stojí více úsilí.
Krásné dny přeje Bc. Martina Korejčková, DiS.
nutriční terapeutka, Plzeň
www.martinakorejckova.cz
FB: Stravování s radostí
Příběhy z nutriční poradny: Top tip na hubnutí/udržování hmotnosti
Mám pro vás jeden fakt účinný (a na stovkách klientů vyzkoušený) tip,…
Příběhy z nutriční poradny: Zhubnout se dá, i když člověk v jídle „hřeší“
Řeknu vám, že mnoho lidí má představu, že proces hubnutí je trest…
Příběhy z nutriční poradny: Trpělivost při hubnutí
Jak to udělat, abych se cítil/a dobře, v jídle se zas až…