Příběhy z nutriční poradny:
Kde je vůle, je i cesta

V návaznosti na předchozí příběhy lidí navštěvující mou výživovou poradnu nemohu opomenout čtvrtý „příběh z nutriční poradny“,  který osobně považuji za velmi důležitý! Tento příběh bude zaměřen na téma „vůle“. Ano, už slyším některé z Vás zasyčet s pronesením povzdechu „ajaj“, protože s vůlí má v souvislosti s jídlem potíž každý druhý. Možná každý jeden a půltý. 🙂 Znám nespočet lidí, kteří vůli v jídle nemají a sní každou laskominu, která se jim podbízí v dnešní době přebytku jídla.

Než se dostanu k samotnému příběhu, měli byste ještě poznat jeho „historickou“ návaznost…Před časem jsem si vyzpovídala mojí babičku (které je již přes 80 let), kdy jsem se chtěla pomyslně přenést do dob jejího aktivního života a chtěla jsem vědět, jak se v mládí stravovala jejich generace žijící na vesnici a pracující v hospodářství a zemědělství. Souhrnně řečeno – babička vyprávěla, že maso bylo na jídelním stole jednou týdně a to většinou v neděli. Jedla se sezónní zelenina a ovoce, přes zimu se spoléhalo na kořenovou zeleninu, kysané zelí, jablka a zavařenou zeleninu a ovoce. Lidé měli často domácí produkci obilí, vajec, masa a mléka, ze kterého se vyráběly domácí tvarohy a sýry.

Základ jídelníčku tvořily obiloviny – chléb, obilné kaše, brambory a domácí těsta – například kynuté buchty. Buchty byly dělány s domácími povidly, tvarohem, džemem (a neobsahovaly ztužené tuky a nekvalitní komponenty jako když si koupíte dnes v převážné většině povidlovou buchtu v supermarketu). Když si k obědu dopřály smetanové omáčky, které je zasytily, tak tuky ze smetany neměly šanci, aby se jim „uložily do zásob“ ve formě podkožního tuku, protože lidé hned všechnu přijatou energii zpracovali pohybem. Ke snídani byl zvykem chléb s máslem a bílou kávou a k večeři polévky, popřípadě brambory se zakysaným mlékem, tvarohem a pažitkou.

Celá tato forma stravování byla možná někdy nepestrá a fádní, měla ale několik nesporných výhod: lidé se více přirozeně pohybovali, potraviny neobsahovaly nesmysly, které nám přidává potravinářský průmysl do potravin dnes, potravinové výrobky byly základní,  jednoduché a kvalitní a nebylo k dispozici tolik lákadel, jaké přináší současnost, kdy máme na každém rohu bistro, obchod s potravinami, kavárny, cukrárny, restaurace, rychlá občerstvení…dnes si dáte párek rohlíku, i když jdete na turistický výlet uprostřed lesa, jak je síť občerstvovacích míst rozšířená.

Tímto oslím můstkem se dostávám k příběhu pana Honzy, který měl všechno, co by k úspěchu udržování si hmotnosti  potřeboval  – pohyb, jídelníček na míru ode mě, informace o vhodné formě stravování a taktéž zajeté návyky zdravějšího stravování…

Uvědomění na závěr? Tímto příběhem jsem chtěla poukázat na to, že lidé v dnešní době již hodně přichází a přechází na kvalitu stravy, proto tolik ožívají farmářské trhy, farmářské obchody, přibývají obchody se zdravými potravinami, fit bistra, restaurace připravující moderní gastronomii – menší porce, zato z kvalitních a pestrých surovin. Na druhou stranu – současná neuvěřitelná dostupnost jídla a možná i zlepšující se finanční situace lidí přispívá k neúměrnosti ve stravování a někdy až velké rozjedenosti, kdy máme možnost si dopřát stravu na každém rohu a za každé situace. Někdy zase lidé jí jen ze zvyku, mají například zafixováno, že v kině se obvykle jí popcorn, že ke kávě v kavárně patří zákusek či že se večerní posezení u televize neobejde bez oříšků, chipsů a sušenek.

Na závěr článku trochu vzpomenu i na sebe. Pamatuji si, že díky výchově rodičů jsem nikdy nebyla zvyklá na to, že by se večer u televize cokoliv pojídalo; do restaurací se chodilo příležitostně, na výlety jsme si brali vlastní svačiny a v podstatě se jedlo jen 5x denně. Kdo se stravuje pravidelně (například 5x denně), neměl by mít již potřebu dávat do těla další a další potraviny a pokrmy, sladké nápoje, sladkosti, dezerty, zmrzliny. Mně dala rodinná výchova dobrý základ ve střídmosti k jídlu a díky tomu se mi lépe udržuje moje tělesná hmotnost po celý život. Mám vůli a nepotřebuji sníst všechno to, na co se podívám nebo proto, že je to „obvyklé“ či „že se to hodí“ nebo „abych neurazila“. To je nesmysl a lidé se pak nesmí divit, že jejich hmotnost roste a tím pádem a ruku v ruce se jim postupem času mnohokrát zvyšuje i krevní cukr, cholesterol či krevní tlak.

Můj tip na konec: nenechte, aby Vás chuť k jídlu ovládala a vy jste byli jejím otrokem. Ovládejte vy jí, ne ona Vás. 😉

Díky čemu efektivně a dlouhodobě zhubnout?

Krásné dny přeje Bc. Martina Korejčková, DiS.
nutriční terapeutka, Plzeň
www.martinakorejckova.cz
FB: Stravování s radostí