Pokud se na cestě hubnutí setkáte s neúspěchem, hlavně to hned nevzdávejte!

Dnes jsem si pro článek ze své nutriční praxe vybrala důležité „mindsetové“ téma. Jde o přístup k úspěchům, neúspěchům a překážkám na cestě hubnutí. Opět se totiž jedná o jev, se kterým se ve své praxi nutriční terapeutky setkávám poměrně často.

Představte si, že hubnete, jdete do toho na 100 % a pak se vám něco nepovede. Třeba to, že redukční režim porušíte, přejíte se nebo zajíte aktuální emoci. Zajímavé je, že určitá část lidí celé hubnutí po tomto dílčím neúspěchu rovnou vzdá! Místo, aby se řeklo: „stalo se“, tak nastává zahození celé snahy a procesu. Poznáváte v tom sebe nebo někoho ze svého okolí? Pak je tento článek přesně pro vás.

Nedáváte si náhodou přehnané cíle?

Pokud se natěšený a odhodlaný člověk pustí do hubnutí, obvyklé má velké a konkrétní cíle („chci zhubnout 30 kilo“), a ještě to chce rychle („do půl roku chci mít 30 kilo dole“). Bohužel si málokdo umí představit, co vše se může při procesu hubnutí na této cestě objevit za situace, překážky a dílčí neúspěchy, a proto není hubnutí něco, co se dá přesně naplánovat, vysnít nebo „vychtít“.

Vytrvalost a udržitelnost je důležitější než dokonalost

Navíc, někteří lidé, kteří se rozhodli zhubnout, mají pocit, že musí vše dodržovat dokonale. Jenže ani skutečný život není dokonalý. Snad každému do života přichází různé oslavy narozenin, dovolené, náročné pracovní období, stres, nemocné děti nebo obyčejná únava. A právě v těchto chvílích se ukáže, zda máme nastavené dlouhodobě snesitelné a udržitelné návyky, nebo zda jedeme dle principu „všechno, nebo nic“. Právě tento způsob uvažování bývá jedním z největších nepřátel dlouhodobě udržitelného a úspěšného hubnutí.

Dílčí neúspěch neznamená, že je vše ztraceno

Přitom jedno přejedení se nebo jedno méně vhodné rozhodnutí by mělo mít na celkový výsledek zanedbatelný vliv, pokud to však v tuto chvíli celé nevzdáte. O výsledku nerozhoduje jeden nevhodný oběd, jedna oslava nebo jeden večer. Rozhoduje to, co děláte většinu času. Stejně jako vás jedno zdravé jídlo neudělá štíhlými a zdravými, ani jedno méně vhodné jídlo nezpůsobí, že vaše dosavadní snaha bude k ničemu.

Jakmile se objeví první dílčí porušení režimu (třeba že se vám nechtělo jít si zacvičit, dali jste si tučný oběd u rodičů nebo jste zajedli emoce), tak někoho to může tak srazit, že má pocit, že vše pokazil a nabývá na novém pocitu, že teď už to nemá cenu. V hlavě se objeví myšlenky typu: „stejně teď už je to jedno.“ nebo „když už jsem to porušil/a, tak dneska už je to jedno a budu si jíst zbytek dne, co chci a začnu třeba zase zítra. Nebo radši až po víkendu.“ A z jednoho méně vhodného jídla se najednou stane celý den, víkend nebo dokonce několik týdnů bez jakýchkoliv pravidel. Vím, že někdo se v tom přesně poznává, že? 🙂

Je to jako byste začali studovat vysokou školu a vzdali byste studium, pokud byste neudělali jednu zkoušku a přitom se dá jít na další opravný pokus. Nebo je to jako by dítě, které se učí chodit, tak by chození vzdalo po jednom upadnutí. Je to jako by se vám nepovedl uvařit jeden recept a už nikdy byste kvůli tomu nevařili…

Líbí se mi princip „80 : 20“

Ve své praxi klientům často říkám, že důležitých je 80–90 % činností, vhodného jídla a vhodných návyků. Pak zbyde prostor i na těch 10–20 %, které jsou tu pro radost z žití. Třeba že si občas dáte řízek nebo kousek dortu, protože ho milujete.  Ale ideálně by to mělo vypadat tak, že si dáte řízek/dort ve chvíli, kdy se tak s klidnou myslí pro to rozhodnete, a ne ve chvíli, kdy s vámi cloumají nezdolné chutě nebo emoce. Ten řízek si dáte a pak se zase vrátíte k vašim opatřením, které vás mají dovést k optimální tělesné hmotnosti/zdraví.

Právě schopnost vrátit se ke svým návykům co nejdříve, je jedním z největších rozdílů mezi lidmi, kteří své cíle nakonec dosáhnou, a těmi, kteří to po prvním/druhém/třetím… nezdaru vzdají.

Možná si to neuvědomujeme, ale hubnutí je vlastně takový proces učení. Učíte se plánovat a vařit jídlo, zvládat emoce jinak než jídlem, odolávat lákadlům, testujete svoji vůli a učíte se vytvářet nové dlouhodobé chutě a návyky. A při učení jsou chyby naprosto přirozené. Nejsou známkou selhání, ale součástí cesty.

Rada, jak zvládat dílčí „neúspěchy“

Pokud se vám tedy příště stane, že svůj jídelníček/režim porušíte, neberte to jako konec a nenaskakujte mysli na výčitky svědomí. Může vám ale zafungovat důležitá provádějící otázka: „co si z téhle situace můžu odnést, abych to příště zvládl/a lépe?“ Právě tato změna úhlu pohledu a zodpovězení na otázku může být klíčová pro vaši další cestu.

Závěrem

Ze své praxe mohu říct, že nejúspěšnější nejsou klienti, kteří nikdy neudělají chybu nebo snad ti, kteří by dokázali opatření držet na 100 %. To po nich ani nechci. Jsou to ale lidé, kteří se po každém „odvázání se“ dokážou znovu vrátit ke svým návykům. Buďte proto trpěliví. Hubnutí není o dokonalosti, ale o vytrvalosti a udržitelnosti. To říkám klientům často.

A pokud potřebujete účinný nástroj k udržitelnému hubnutí, vyzkoušejte můj jednoduchý rámcový jídelníček. A pokud potřebuje podporu, protože máte pocit, že selháváte až moc často a máte pocit, že samotný/á to nezvládnete, tak se ke mně rovnou objednejte na konzultaci. Ráda vás podpořím a budu váš průvodce na cestě při hubnutí.

Ozvěte se mi, jestli potřebujete pomocnou ruku ve stravování

Bc. Martina Rusňáková Korejčková, DiS.
nutriční terapeutka, Plzeň
www.martinakorejckova.cz
FB: Stravování s radostí
Instagram: stravovanisradosti