Adresa nutriční poradny: Smetanovy sady 332/6, Plzeň tel: 721 634 113
Začátek února je pro nutriční poradny a centra statisticky nejvytíženější období, kdy lidé začínají po novém roce a „rozkoukávacím lednu“ v rámci novoročních předsevzetí realizovat svá přání a předsevzetí především v oblasti hubnutí a cvičení. Lidé jsou plni nadšení, odhodlání, očekávání a chuti konat. S přibývajícími měsíci však toto nadšení a chuť konat mnohdy opadá a mnoho lidí se vrací ke svým starým zažitým stravovacím zvykům, omezenosti pohybových aktivit a s tím často přichází i plíživý, ale kontinuální zpětný návrat pracně zhubnutých kilogramů tělesného tuku. Bohužel musím konstatovat, že lidí, kterým nové a lepší stravovací návyky, cvičení a udržení zhubnutých kil vydrží dlouhodobě, respektive si je převezmou jako svůj životní styl, je menšina. Ve své praxi jsem ale dlouhodobým pozorováním mých hubnoucích klientů vysledovala jeden důležitý jev – dlouhodobě lépe se stravovat a cvičit vydrží v zásadě dvě kategorie lidí:
1.) ti se silnou motivací, vůlí, pílí a nadšením (tzv. striktní přesvědčení dříči :-)),
2.) lidé, kteří si občas dopřejí tzv. „cheat day“ (čtěte: čít dej :-)), tzn. den či jedno jídlo, kdy si upustí hubnoucí otěže, trochu si v jídle dopřejí a vzdálí se od zásad jejich stravy.
„Cheat day“ bývá obecně ale často špatně uchopen – „cheat day“ totiž vůbec nemusí být o tom, cpát se od rána do večera tučnými a sladkými jídly v nezřízeném množství a zapíjet je alkoholem, jak to většina lidí praktikující „cheat day“ pojímá; naopak, „cheat day“ může být velmi dobrý sluha, kdy si vědomě například jednou týdně dopřejeme oblíbené jídlo bez ohledu na jeho dietetické vlastnosti (například jednou týdně ke svačině dort, k obědu jídlo klasické české kuchyně či větší porci, než bývá obvyklé)…
Zažila jsem i klienty, kteří měsíce vydrželi například bez čokolády (a to ji před tím jedli denně), jenže pak se stalo, že měsíce utlačovaná touha po kousku čokoládě způsobila u jedné klientky po náročném dni „výbuch žravosti“, kdy snědla večer celou velkou čokoládu, několik polévkových lžic nugety a sušenku navrch. Pak samozřejmě měla výčitky svědomí a nadávala si za to. Jsem toho názoru, že kdyby si každý týden dala třeba řádku z čokoládové tabulky, tohle by se jí pravděpodobně nestalo. Na druhou stranu netvrdím, že toto občasné „hřešení“ je pro každého! Někomu opravdu více vyhovuje, vzdát se pro hubnutí všech nevhodných jídel a nedopřát si je ani výjimečně, protože tím, že jsme každý jiný, tak někomu tato cesta plná zásad bude sedět zase více. Proto ani v tomto ohledu nemohu dát jasné rozhřešení, zdali je občasný „cheat day“ dobře nebo špatně. Odpověděla bych, že záleží na tom, jak často a jakým způsobem je „cheat day“ pojatý a také na temperamentu a osobnosti člověka. Někomu může „cheat day“ prospět, někomu ublížit.
Zpět ale k příběhu Jirky, kterému „cheat day“ zafungoval. Ten ho pojal tak, že měl vyhrazenou každou sobotu na to, že si k obědu dopřál jídlo klasické české kuchyně, ale ve střídmé verzi (ke svíčkové si dal jen tři knedlíky, k řízku místo hranolek brambory atp.) a k odpolední sobotní svačině si dal kousek dortu nebo buchty od své babičky, která velmi ráda pekla. Jirka byl spokojený a jeho shozená kila a ani zažitý zdravější životní styl to nenabouralo, naopak, takovéto soboty mu pomohly ve zdravějším životním stylu setrval léta.
Uvědomění na závěr: Zdravý životní styl není o přemlouvání a donucení, naopak, jsou to vědomé kroky za pevnějším zdravím a spokojeností se svou postavou. A jak je vidět, nemusí to být cesta plná celoživotní disciplíny a odříkání. Na druhou stranu „bez práce nejsou koláče“. Dle mého názoru je důležitější dlouhodobý vztah ke zdravějšímu a odlehčenějšímu jídelníčku, než krátkodobé diety a rychlé hubnutí, u kterých lidé vydrží sotva pár měsíců, protože to berou jako nutnost, ne jako radost z toho, že se mohou pyšnit tím, že následují zdravější formu životního stylu. V otázce zmíněného „cheat daye“ je pak stěžejní zmínit ještě jednu důležitou věc – kdo si „cheat day“ ve střídmé verzi ke svému fit jídelníčku dopřeje, nikdy by pak z toho neměl mít výčitky svědomí, protože pak jsou účinky takového dopřávání si zcela kontraproduktivní. Z vědomého hřešení, a podotýkám občasného (= nemít „cheat day“ „every day“), by měl mít člověk dobrý pocit bez výčitek, když už ho praktikuje. Protože nezapomeňme, že nejen, že jsme to, co jíme, ale i to, co si o jídle myslíme!
Krásné dny bez každodenního obžerství přeje Bc. Martina Korejčková, DiS.
nutriční terapeutka, Plzeň
www.martinakorejckova.cz
FB: Stravování s radostí
Instagram: stravovanisradosti