Adresa nutriční poradny: Smetanovy sady 332/6, Plzeň tel: 721 634 113
Slyšeli jste už někdy o tom, že bychom měli poslouchat naše tělo, protože je to nejchytřejší systém, který přesně ví, co potřebuje, dává nám signály, které bychom měli umět rozeznávat, naslouchat jim a následovat je? Naše tělo přesně ví, kdy potřebuje odpočívat a kdy být v akci, kdy je lepší pracovat a kdy ne, kdy se věnovat sobě a kdy ostatním.
Bohužel my často svoje tělo neposloucháme, bičujeme se k výkonům, i když cítíme velkou únavu, jdeme kolikrát přes sebe, přes to, co naše tělo říká. Nechci to zaměňovat s leností, ale je období, kdy by člověk měl být aktivní a pak zase pasivní. Stejně tak – proč myslíte, že nás trápí zdravotní problémy a nemoci? Protože tělo žádá pozornost a v podstatě nám říká: „zastav se a zamysli se, co Ti svou bolestí/nemocí chci říct“! No a obdobně to funguje a v souvislosti s tím, co jíme, respektive s tím, co bychom měli jíst.
Když jsme se s paní Kamilou viděly podruhé po měsíci na kontrole, kdy už měla svůj jídelníček, tak mi oznamovala, že má pro mě dvě zprávy – dobrou a špatnou. Dobrá zpráva mě opravdu potěšila, protože s nadšením přiznala, že s novou stravou odezněly problémy s nadýmáním a upravilo se vyprazdňování. Jídelníček postavený na pravidelné stravě se zařazením celozrnného chleba, zeleniny, ovoce, neslazených mléčných výrobků (jogurtů, tvarohů, sýrů), doma připravených pomazánek (z tuňáka, tvarohu, tofu…), ryb, libového masa, standardních příloh k obědu, které restaurace nabízely (rýži, bramborovou kaši, brambory, těstoviny, pohanku, polentu, bulgur, kuskus…), eliminací sladkostí na 1x týdně, vyřazením tučných mas, smažených pokrmů a omáček…přinesl již po prvním měsíci úpravu zažívání a první kila dole. Tou špatnou zprávou mělo být to, že paní Kamile chybí kupované pomazánky, majonézové saláty, salámy a sušenky, o které se její tělo hlásí častými chutěmi na tyto potraviny. Tady to chtělo silnou vůli ze strany paní Kamily…řekla jsem jí, že pokud to vydrží další měsíc, začne vidět, jak se její závislost na slaném a sladkém jídle mění a teprve pak začne skutečně rozeznávat, co si její tělo říká…
S dalším měsíčním odstupem mi Paní Kamila s nevěřícím výrazem již dala za pravdu. Když překonala narovinu řečeno dva krušné měsíce se sbíháním slin kdykoliv, kdy prošla kolem sladkého či paštiky, brambůrek, taveného sýra a polévky „z pytlíku“, kdy s velkým sebezapřením vydržela si tato lákadla nedat, přiznala, že během druhého měsíce tyto chutě velmi slábly a nejednou začala pociťovat to, jak sladké je ovoce, jak výborně chutná bílý neoslazený jogurt, doma připravená tvarohová pomazánka či neosolený zeleninový salát. A protože jedla celkově velmi kvalitně a pravidelně, najednou přesně věděla, na co má ráno na snídani chuť, jestli tělo potřebuje rychlejší energii ve formě bílého jogurtu, ovoce, ořechů a vloček nebo jestli potřebuje energii pomalejší ve formě žitného chleba, vajíčka, sýru a zeleniny.
Uvědomění na závěr? Naše tělo si skutečně umí říct o to, na co má chuť, kdy potřebuje jíst nebo si vybrat potraviny podle toho, jaká živina mu zrovna chybí. K takovému stavu se ale můžeme dopracovat jen tehdy, kdy už jsme naučeni na pravidelnou stravu, výběr základních potravin (bez přidaného cukru, zvýrazňovačů chutí, barviv, aromat, nadbytku soli, kořenících směsí), kdy pocítíme, jak úžasně chutná neochucený tvaroh, neosolené vejce nebo nepřekořeněné maso. Stejně tak se nesmí jednat o závislost, která nás nutí si danou potravinu nebo nápoj neustále dávat (často závislost na sladkostech, tučných jídlech, sladkém pití či kávě), to pak není to, co nám naše tělo říká, ale to, na co jsme ho nevhodně navykli.
A tak, pokud mi člověk řekne, že si to sladké musí dávat, protože mu to jeho tělo říká, tak to není signál těla, ale závislost. Signál by to byl případě, že sladké obyčejně nejíme a máme například takový fyzický výdej, při kterém spotřebujeme rezervy zásobního cukru. Pokud právě v tuto chvíli dostaneme neuvěřitelnou chuť na sušenku či sladké pití, tak je to jasný signál těla, že mu chybí cukr a říká si o něj v té nejrychlejší podobě. Někdy se stane, že i člověk, který obvykle nejí například červené maso (například hovězí), dostane nezdolnou chuť na pořádný steak. Pravděpodobně je to z důvodu, že tělo potřebuje nějakou látku, která tělu chybí, a kterou červené maso obsahuje – například železo.
Pokud se chcete naučit poslouchat to, co Vašemu tělu dělá z jídla dobře, nejprve ho naučte na pravidelnost, jednoduchost, čistotu a kvalitu potravin (a dejte mu čas zvyku alespoň 1-2 měsíce, kdy to nevzdáte a vydržíte) a pozorujte, co dělá dané stravování s Vaší postavou, trávením či stavem kůže. A poté již můžete začít skutečně poslouchat Vaše chutě a signály těla. Stoupnete si před ledničku a zeptáte se sebe: „mám dnes chuť a potřebu posnídat vajíčko nebo bílý jogurt?“ Odpověď pak už vždycky dostanete. 😉
Krásné dny přeje Bc. Martina Korejčková, DiS.
nutriční terapeutka, Plzeň
www.martinakorejckova.cz
FB: Stravování s radostí