Co NEříkat o jídle před našimi dětmi

Jestli je nějaká oblast ve stravování, o které se moc nemluví, ale je za mě tak velkolepě důležitá, tak je to, co říkáme o jídle, stravování a o své postavě před našimi dětmi. Protože nedokážete si možná ani představit, co slýchám za hlášky, vzorce a názory o stravování, jídle a postavě od mých klientů. A jsou to často vzorce a názory, které si nabrali už jako děti a jdou s nimi celým svým životem.  A co víc, především se podle toho člověk pak řídí, ať si to uvědomuje či nikoliv.

Ale pozor, nemyslím jen děti starší, které již chápou souvislosti, ale mám na mysli děti každé věkové kategorie. Mluvím i o těch nejmenších, kdy si myslíme, že tomu ještě nerozumí. Naopak, děti jsou minimálně do šesti let jako houby, co vidí a slyší, to si ukládají na svůj „hardware“ a z těchto uložených informací čerpají celý život. Takže jednoduše řečeno, pokud tuhle oblast vzorců a názorů nezkoumáte a případně neměníte, pravděpodobně děláte ve stravování přesně to, co jste si nasosali během svého života, především v dětství. A teď je jen otázka, zdali Vám tyto různé hlášky prospívají nebo škodí…

Co konkrétně mám na mysli? Je pravda, že vyloženě celkový styl stravování si člověk dokáže vědomě uzpůsobit. Například to, že si někdo oblíbí v dospělosti asijskou kuchyni a pak jí vaří i doma, i když v dětství asijskou kuchyni ani neochutnal, tak to je vědomé přetváření stravovacích zvyků. Nebo já, když jsem v 17 letech přecházela na jiný, zdravější a funkčnější styl stravy, než který jsem pochytila v dětství, kdy se vařila spíš taková ta česká klasika, tak jsem opět vědomě měnila svůj styl stravování.

Ale ty ostatní zvyky a názory, při kterých člověk jede na „autopilota“, tak to jsou ty bezděčné situace, které člověka ovlivňují a pak se podle nich řídí, ale v zásadě si je neuvědomuje. Opět příklad: někdo snídá v neděli palačinky, protože jako dítě měl každou neděli palačinky. Někdo po ránu pije kávu, protože po ránu pila kávu i maminka a ten člověk si to vzal jako program – „po ránu se pije káva“. A takových situací bychom našli milion. Pak jsou tu k těm vyloženým situacím i názory a hlášky o stravování, které jsme v dětství slýchávali. Problém ale může nastat v tom, co my si z té dané hlášky odneseme za vzorec, podle kterého se pak řídíme celý život.

Podívejte se, jak některé nevinně znějící věty mohou mít ale dalekosáhlý negativní dopad na vztah člověka k sobě a ke stravování:

• „Musíš to dojíst, protože jídlo se dojídá.“ (A tak se člověk naučí přejídat, i když už nemůže).
• „Co by za to děti v Africe daly…“ (A tak se člověk naučí mít výčitky svědomí z toho, když nedojí jídlo, protože už fakt nemůže).
• „Kdo to bude mít první spapané, je král.“ (A tak se člověk naučí hltat a s jídlem spěchat).
• „Nemám čas se najíst.“ (Říkají uhoněné maminky před svýma dětma, které tím učí, že jídlo ani stravování maminky není priorita).
• „Jen co se na jídlo podívám, tak tloustnu.“ (A tak se člověk od druhých učí, že jídlo obecně je příčinou toho, proč lidé tloustnou).
• „Když si uklidíš hračky, dostaneš čokoládu.“ (A tak se člověk učí, že když zvládne neoblíbený úkol, může se odměnit sladkostí nebo jinou dobrotou).
• „Zase jsem přibrala, dneska si nedám večeři.“ (A pozor, tohle je fakt mazec, tohle jsem se dozvěděla ve své poradně od 15leté slečny s anorexií, která si kvůli této hlášce slyšené od maminky uložila do hlavy vzorec, že když se bude cítit tlustá, tak že nebude jíst!!!! A není jediná!).
• „Podívej, tady Ti něco přetejká přes ty kalhoty.“ (A tak se člověk učí cítit se nepatřičně a přestává rád mít své tělo s tím, když trochu přibere).
• „Dneska si nedám oběd, ale odpolední buchtu ano“. (A tak se člověk učí, že sladkosti jsou nadřazené „normálnímu“ jídlu).
• „Přeci to nevyhodím.“ (A tak se člověk naučí přejídat/dojídat po dětech zbytky, jen kvůli tomu, aby se to nevyhodilo, protože co by za to děti v Africe daly, že).

Kolikrát pak člověk říká ale i ty dobře míněné vzorce:

• „Já nechci moc papat sladkosti, aby mi nerostlo bříško.“ (Tak na tohle upozornil můj manžel kdysi mě, když jsem Robinkovi vysvětlovala, proč si nedám dortík. Myslela jsem to dobře, ale je pravda, že už jsem mu tím zasadila do hlavy další možný vzorec, že když bude papat sladkosti, tak mu poroste bříško. Dobře myšleno, ale pořád je to tvrzení, které tak ale vůbec nemusí být. Znám lidi, kteří sladkosti jedí a jsou velmi štíhlí 😊).
• „Na noc není dobré se najíst.“ (Dobře míněno, ale na druhou stranu mám i klientku zdravotní sestřičku, která pracuje i na noční směny a kvůli této hlášce má blok se v noci najíst, aby netloustla, a to i když je kolikrát celou noc vzhůru a velmi aktivní a nějaké jídlo jako zdroj energie by si to žádalo).
• „Napřed ať se nají děti.“ (A tak se člověk naučí, že děti jsou něco víc, než dospělý člověk).

Ano, je pravda, že někdy možná ve tvrzeních, co se člověk naučí, trochu přeháním, ale věřte, že někdy jsem naopak překvapená já, když ve své poradně od klientů slýchám věty nebo používají chování, které jim v součtu více možných faktorů přivede problém jako je obezita, anorexie, nízké sebevědomí, nenávist ke svému tělu, špatný vztah k jídlu apod.

Jídlo je přeci palivo, radost, energie, společenský akt a vhodné a zdravěji laděné jídlo by pro nás mělo být určitou prioritou. Chtěla bych poprosit především rodiče a prarodiče dětí, aby si v souvislosti s jídlem, ale i vyjadřováním se k postavě (své či svých dětí) dávali dobrý pozor na to, co říkáte, ale i na to, jak se chováte. Děti totiž neukládají do své hlavy jen to, co slyší, ale i to, co vidí a to, co naciťují.

Jinak moc doporučuji si probrat to, co vy sami máte v hlavě za vzorce a hlášky o jídle a své postavě. Klidně si to sepisujte a pak jen popřemýšlejte, zdali jsou to věci, které Vám prospívají nebo naopak škodí. Ty prospěšné bych si nechala a ty, co bych uznala za nepříznivé, tak ty bych se pokusila postupně opouštět, měnit a nahrazovat právě těmi prospěšnými.

Jídelníčky na míru ode mě, online jídelníčky a redukční kurzy ZDE

Hezké dny a vědomý přístup ke stravování přeje
Bc. Martina Rusňáková Korejčková, DiS.
nutriční terapeutka, Plzeň
www.martinakorejckova.cz
FB: Stravování s radostí