Honza P.: nebojte se jít do posilovny, chodí tam normální lidi

V pátém „Inspirativním rozhovoru“ vám představím mého kamaráda Honzu (37 let, Senior SW tester), kdy jeho přání v souvislosti s formováním postavy bylo jiné než hubnutí.

Naopak, když mě v roce 2016 navštívil poprvé v mojí nutriční poradně, měl při své výšce 182 cm 71 kg a jeho vizí bylo nabrat tělesnou hmotnost. Především pak svalovou hmotu. Během pár let to dokázal. Klobouk dolů! V současnosti si dlouhodobě udržuje průměrných 85 kg s procentem tělesného tuku v normě.

Honzí, děkuji Ti za tvoje sdílení pro lidi, kteří si přejí nabrat. A především za tu důležitou message pro čtenáře, kterou v průběhu rozhovoru několikrát zmiňuješ!

Honzí, dokázal bys čtenářům tuto zmíněnou cestu popsat svými slovy v několika větách?

V té době jsem se já rozhodl konečně něco dělat se svou vychrtlou postavou a zároveň můj kamarád pro opačný efekt – pro redukci tělesné hmotnosti. Společně jsme se domluvili, že začneme cvičit v posilovně. Měli jsme klasické obavy, že do poslivny chodí jen nabušenci a my budeme pro smích. Tím bych rád každého čtenáře vyvedl v omyl, že tam nikdo se na nikoho špatně nedívá, ba naopak spíš jsou návštěvníci posiloven nápomocní a mohou vysvětlit např. jak si zapnout běžecký pás. Pokud tedy přemýšlíte nad návštěvou posilovny, učiňte tak.

Zpět ke mně, začal jsem se zajímat o cvičení a ruku v ruce jsem tak nějak tušil, že bych měl asi začít více a správně jíst. Věděli jsme, že naše kamarádka Martinka má značné zkušenosti s nutričním poradenstvím a proto nic nebránilo tomu jí zkontaktovat a pravidelně k ní docházet a sledovat změny.

V průběhu let jsem zjistil, že není až tak těžké si sestavit správný jídelníček a držet nějaké nutriční hodnoty pro své tělo. Nejhorší na tom je disciplína. V tom bylo fajn pravidelné měření u Martinky a třeba i zjistit, že jdu špatným směrem, že zkusím jiný směr. Navíc načerpat nové poznatky bylo také fajn.

Abych tedy odpověděl na původní otázku. Já musím o trochu více jíst, abych si udržel rozumnou hmotnost a nespadl zpět do vychrtlé podoby. Také jsem ale zjistil, že se nemusí člověk totálně dřít 6x týdně v posilovně, aby dobře vypadal. Stačí daleko méně. Člověka to potom neodradí a má čas i na svou rodinu.

Jaká konkrétní opatření byla u Tebe ta nejklíčovější v oblasti stravy a pohybu? Co nejvíce pomohlo/zabralo?

Pro mě nejklíčovější bylo daleko více jíst jídla za den. Jelikož nejsem nějaký jedlík, pro mě bylo ideálnější rozložit jídlo do více porcí za den. Dneska konzumuji takové množství, aby to bylo pro mě příjemné a držím se na cca 85 kg tělesné hmotnosti. Cvičení hrálo velkou roli ze začátku pro nabrání svalové hmoty. Teď už tolik ne.

Co bylo na této cestě formování a udržování těla v kondici nejtěžší?

Jelikož mám rád cvičení, tak pro mě jednoznačně je vždy nejtěžší dodržovat správný jídelníček. Bohužel je to alfa omega celého úspěchu.

Jak sis poradil s různými životními změnami v kombinaci s udržováním formy? (covid a zavřená fitka, narození syna Matouška…?)

Během covidu to bylo těžké, cvičil jsem i přesto doma nebo venku na workout hřištích. Dá se, když člověk chce. Samozřejmě jsme chodili i načerno do posilovny. 😊 A ano již druhým rokem mám syna Matouška, kolem kterého se točí svět a také vše šlo na druhou kolej. Cvičit chodím, ale bohužel míň než dříve. Často se mi stane, že se pořádně nevyspím a cvičení odložím atd. Ale udržuji se, jak se dá. Nehodlám s tím skončit. Věřím tomu, že zase začnu více cvičit. Cvičit se dá i v důchodu. 😊

Ze zkušenosti vím, že lidé nemají tolik problém dojít ke svému předsevzetí, ale dost často je to o tom, že neví, jak se na té cestě udržet. Co Tebe každodenně motivuje dělat opatření ve stravování a pohybu, aby sis formu dlouhodobě udržel? Nezměnili se ti například i tvoje priority ohledně formování postavy/přístupu k sobě během těch let?

Ano vytrvalost je nejdůležitější, jak jsem již zmínil u první otázky. Proto by každý měl mít nějakou motivaci. Já např. měl vždy krátkodobý cíl po měření u Martinky. Např. že do půl roka přiberu nějaké procento svalové hmoty tak, aby se nezměnilo množství tuku. Nebo jsem měl za cíl zvednout vyšší váhy v posilovně.

Dnes je pro mě motivací můj syn, kdy on už dobře chápe, že jsem byl ráno cvičit a chci mu být dobrým vzorem. Navíc bych tu chtěl být pro něho co nejdéle, ale ne jen „být“, ale být pro něho v dobré kondici a stíhat mu fyzicky i v důchodu.

Myslete na to, že pěkná postava je jen bonus za to všechno úsilí. Motivací by mělo být více než jen pěkný pohled do zrcadla nebo pár pěkných fotek. Na ty stačí umět ve Photoshopu. Tomu říkám laciná motivace.

Máš pro lidi se stejným záměrem nějakou důležitou „message“?

Pokud chcete něco se sebou udělat, do posilovny se nebojte jít, chodí tam normální lidi. Ideálně tam oslovte nějakého trenéra, který na prvních trénincích ukáže rychle co a jak. A ideálně k tomu využít nutričního odborníka, který pomůže s jídelníčem, poněvadž bez paliva ani auto nejede. Tím bude garantovaný nejrychlejší progres.

Přeji všem hodně úspěchů, kdy důležité je, aby si každý našel svou cestu, aby mu bylo fajn.

Honzí, díky, že jsi na svém příkladu ukázal, že jsou i lidé, kteří si přejí opak než hubnout a potřebují k tomu kolikrát stejně věnované energie, vytrvalosti a chuti do aktivit jako potřebují lidé, kteří hubnou.

Velmi děkujeme za tvoji inspiraci a zboření mýtu, že do posilovny chodí jen lidé, kteří už nějaký ten výsledek na svém těle mají.

Bc. Martina Rusňáková Korejčková, DiS.
nutriční terapeutka, Plzeň
www.martinakorejckova.cz
FB: Stravování s radostí
Instagram: stravovanisradosti