Příběhy z nutriční poradny: Trpělivost při hubnutí

V lednu roku 2023 budu začínat 9. rok, kdy provozuji svoji nutriční poradnu. Když jsem začínala, měla jsem představy o tom, že budu lidem nápomocná především v navedení na vhodnější formu stravování, případně že klientům připravím jídelníček na míru a pomůžu jim najít si cestu k zavedení oblíbených pravidelných pohybových aktivit. Jenže jak kráčím měsíce a roky tou praxí, tak se setkávám s tolika zajímavými jevy, příběhy lidí a situacemi, kdy zjišťuji, že nenabírám ani tolik ty znalosti, ale spíš tu moudrost, která se jen tak v nějaké škole neučí.

Krom výživové poradkyně a nutriční terapeutky vidím, že jsem pro lidi i podpora v jejich cestě, „ucho“ k naslouchání, „nabízeč“ možností, „uklidňovač“ jejich emocí či „usměrňovač“ přehnaných představ o jejich procesu hubnutí/nabírání/změn ve stravování atp. Ten poslední bod je mou inspirací k napsání dalšího Příběhu z nutriční poradny. Někdy je potřeba, abych lidi ve svých představách i usměrňovala. Ne tím způsobem, že bych snad chtěla srážet jejich vize a zadupávat nadšení, to rozhodně ne! Ale pokud vidím, že má klient na sebe obrovské nároky, naprosto zcestné požadavky nebo neumí vidět věci z jiného úhlu pohledu, pak je to můj úkol nabídnout i „moje oči“ v pohledu na danou věc.

Jako krásný příklad, kdy jsem tím usměrňovačem a uklidňovačem nejčastěji, tak jsem vybrala téma důležitosti trpělivosti při hubnutí (nebo na cestě i za jinými změnami klienta). Častá představa klientů je taková, že se rozhodnou ke mně přijít, mají velká očekávání, já jim něco poradím nebo poladím jídelníček a oni začnou hubnout, ideálně pět a více kilo měsíčně, 😊 budou se při tom cítit dobře a za pár měsíců budou na „svém“.

Jako není potřeba si dávat do hlavy, že hubnutí je dřina, že hubnutí znamená striktní diety a odříkání. Nebo že změna ve stravování bude znamenat, že si člověk bude pořád něco odpírat. To určitě ne, to je druhý extrém. Ale některé věci prostě chtějí čas a trpělivost. Trochu vůle. Hledání balancu. Nebýt moc laxní. Ale ani nebýt na sebe jako pes. Prostě často je to o hledání cesty středu. Jak to udělat, abych se cítil/a dobře, v jídle se zas až tak šíleně neomezoval/a, měl/a jsem energii, netrpěl/a hlady a únavou, srovnalo se mi trávení, jiné zdravotní parametry, dlouhodobě jsem u toho vydržel/a a ještě k tomu hubl/a? Vlastně je to docela dost požadavků najednou, že?

A teď si do toho dosadíme konkrétnějšího člověka…

Představte si třeba čtyřicetiletou ženu. Od dětství jí převážně českou kuchyni. To znamená ke snídani obložený chleba nebo domácí buchtu či jiné sladké pečivo; svačiny nestíhá. K obědu mívá obvyklá jídla české kuchyně z firemní kantýny – omáčky, karbanátky, zapečené těstoviny, maso s rýží – UHO 😊, řízek apod. K večeři pak vajíčka, pomazánky, sýry, salámy…. Během dne vypije tři kávy a po obědě si dá něco sladkého. Minimum ovoce a zeleniny. V práci sedavá „aktivita“, koukání do počítače, hromada úkolů a po příchodu domů péče o 2 děti, příprava večeře a starost o domácnost. Navrch čas na pohyb a samu sebe minimální/žádný. Večer pak chvilka u televize a něco dobrého k ní za odměnu, že je to vše zvládnuto. Spánek jen 6 hodin denně.

Kila na tělesné hmotnosti rostou a centimetry především přes břicho a v pase přibývají. Do toho občas nějaká striktní dieta, která se dlouhodobě nepodaří a jojo efekt je zpět. Začíná se objevovat zvýšený cholesterol, hraniční/zvýšená hodnota krevního cukru/tlaku/kyseliny močové… Tohle tělo zažívá takový režim den, co den třeba deset/dvacet/třicet let… A pak přijde chvíle, kdy se tato rozladěná žena rozhodne, že už toho má dost a že 20 kilo musí prostě dolů. Za pět měsíců.

V tuto chvíli přichází tato rozladěná a zároveň nadějeplná a odhodlaná žena ke mně do poradny. S otevřeným srdcem a velkou dávkou empatie ji vyslechnu, nasměruji ve stravování, pohybu, případně připravím jídelníček na míru. Usměrním ji v představách, že 20 kilo za pět měsíců je na její léty trápené tělo moc velké sousto a doporučím zvolit spíš strategii „pozvolna, ale trvale a udržitelně“.

S klientkou se vídáme pravidelně, každý měsíc. Změny jsou velké! Klientka postupně překopává svoje stravování, zařadila pravidelný pohyb, jednou týdně si dopřeje oblíbené jídlo české kuchyně, cítí se plná energie, nemá chutě na sladké, není večer tolik unavená, klesají jí tělesné obvody. ALE! Hubnutí jí nejde tak rychle, jak si představovala! Hubne rychlostí v průměru kilo a půl měsíčně a připadá si neúspěšná, protože její tělo nechce hubnout rychleji. „Jenom kilo a půl za měsíc.“ K tomu si ale lidé v jejím okolí začínají všímat změn a chválí jí viditelné úspěchy ve zhubnutí. Dovolenou ustojí bez přivezení si kil navíc. Nicméně, i tak si klientka připadá neúspěšně, že jí to hubnutí nejde, protože vidí, že za pět měsíců nebude mít dole 20 kilo, ale „jen“ 8kg. Je to úspěch nebo neúspěch?

Je mi naprosto jasné, že nesplněná očekávání jsou velkým zklamáním. Ale já bych se chtěla za vás všechny, kteří hubnete (nebo máte jiné cíle, než je zrovna hubnutí) přimluvit, abyste měli trpělivost se sebou samým a svým tělem.

Pro tělo této klientky je asi lepší si hubnout pomalu, možná proto, že by takový zápřah, který žije, pak neustálo a podepsalo by se to na dávce energie, výkonnosti nebo psychické odolnosti. Možná jí to jde pozvolna proto, aby konečně skoncovala s dietami a naučila se chovat ke svému tělu hezky a udržitelně. Možná proto, aby si během procesu hubnutí vyřešila i „stíny“, které se v procesu hubnutí mohou vynořovat. Možná proto, aby si uvědomila, že hubnutí není jen o jídle, kalorickém deficitu a pohybu. Je to o celkovém naladění rovnováhy v životě. Proč by mělo tělo, které je unavené, sedřené, neodpočaté, nerealizované dělat to, co si usmyslíme, že by dělat mělo, a ještě mu říkat, jak rychle? 😊 Vžijte se do těla, které je léta/desetiletí zanedbávané, upozaďované a opotřebované, jak rychle asi může trvat navrácení do určité formy a kvality? Že by tři měsíce to spravily…? 😀 Možná, ale to chce začít fakt z gruntu a komplexně. Anebo si dát čas, jít postupně, ale netlačit.

Uvědomění na závěr:

Nemyslete si, že to, co vám tady píšu mám jen zprostředkovaně od svých klientů. I já si zažila přesně to, co zde popisuji. Jen to nebylo na příkladu hubnutí. Dá se to přenést i na jiné oblasti, například na zdravotní problémy, chronické nemoci a jiné. Jedna možnost je, vzít si lék, potlačit symptomy, jet v hrůzném životním stylu dál a tolerovat tak třeba o něco sníženou kvalitu či délku života. Nebo to vzít přes cestu pomalejší, kdy člověk hledá způsoby, jak by si pomohl bez léků, ale zato šel do jádra problému. Tahle možnost chce hodně trpělivosti, ladění, zkoušení, hledání a vytrvalosti, když se efekt nedostavuje za týden. A obdobné je to i u změn související s naším vývojem tělesné hmotnosti, formování postavy nebo ve změnách životního stylu.

Jídelníčky na míru, online jídelníčky a redukční kurzy ZDE

Hezké dny a radost z každého dílčího kroku i úspěchu přeje
Bc. Martina Rusňáková Korejčková, DiS.
nutriční terapeutka, Plzeň
www.martinakorejckova.cz
FB: Stravování s radostí
Instagram: stravovanisradosti