Z druhé strany o hubnutí: co když už toho máte plné zuby a už nemáte sílu jít dál

K věnování se tomuto tématu v tomto mém novém článku mě dovedly souhry třech mých klientů. Jeden z nich mě dokonce dal na tento článek námět. Děkuji. 😊Sešly se mi situace, kdy klienti už řeší svoji nadváhu měsíce a někteří i roky a nyní se dostali do fáze, že už prostě nemůžou dál.

U někoho je to ztráta chuti dál se věnovat hubnutí, i když subjektivní potřeba redukce tam ještě je. U někoho jde o malé pokroky i přes velkou snahu a tím pádem přicházející frustrace z nedosažitelného cíle. U někoho jde o ztrátu vytrvalosti, protože je ten proces hubnutí nebo udržování si hmotnosti dlouhý a nebere to konce. Nazvěme to jednoduše moderním slovem – jakousi formou „vyhoření“.

Jde obvykle o situace, kdy se snažíte o tělesnou redukci buďto již dlouhé měsíce nebo roky, popřípadě se jedná o váš už několikátý pokus o zhubnutí. Nechuť k hubnutí přichází ve chvíli:

• pokud nemáte tak silnou motivaci, která vás žene kupředu i přes déletrvající stav hubnutí;
• nebo nejedete opatření vedoucí ke zhubnutí, která vás vyloženě baví;
• nebo pokud nemáte rádi svoje tělo takové, jaké je teď,

pak u některých lidí může po určité době nastat stav únavy, nechuti, neradosti, urputnosti a jiných pocitů z procesu hubnutí. Najednou tam, kde fungovala vůle a jasně daný režim a opatření, nyní přichází chuť s tím celým skončit. U někoho se to projeví třeba i tak, že se náhle přejí, sní to, co si dlouhou dobu odpíral nebo sekne se všemi dosavadními opatřeními.

Jenže tato fáze s sebou často přináší další navazující negativní myšlenky typu výčitek svědomí, naštvání z nezvládnutí situace, frustraci, srážení se na sebehodnotě, lítost z vlastní neschopnosti atp. Napřed nechuť a neschopnost jít dál a pak výčitky svědomí a srážení sám/sama sebe na hodnotě.

Jako je pravda, že tohle už je téma klidně pro psychoterapii či koučink, protože tady už to není o samotném jídlu a jídelníčku, ale o přístupu k němu a také k sobě samému. Jelikož mě velmi přitahuje i téma lidské psychiky, emocí, práce s myslí apod., pak jsou tu tipy, které vám můžou v těchto chvílích, kdy jste „dole“, pomoct. Rozdělila jsem je to třech různých oblastí a doporučuji se pověnovat každé z nich:

Rovina „životního stylu“: je na čase zrevidovat opatření, která vás dlouhodobě nebaví, štvou, nepřináší vám radost

Pokud vaše hubnutí došlo do fáze „vyhoření“, pak je načase projít si všechna opatření, která vás mají dovést ke štíhlejší postavě, ale dlouhodobě je děláte na sílu, přes vůli a jen účelově.

Opatření v pohybu a ve stravování, které vás prudí a nemáte z nich radost, tak jsou už předem pravděpodobně předurčeny k tomu, že to jednou přeteče na pomyslném poháru trpělivosti a vy s nimi praštíte.

Svým klientům říkám, že opatření, která se rozhodnou v rámci zhubnutí podstoupit, tak by jim měly buďto přinášet radost nebo být alespoň neutrální. Jakmile už od začátku máte k něčemu nechuť, odpor, neradost, pak já osobně klientům doporučuji do toho nejít. Naopak nechat k sobě přijít jiné způsoby, jinou cestu. Vše, u čeho máte dobrý nebo neutrální pocit (jako že si řeknete: „jo, to by šlo“ nebo „ano, to se mi líbí“ nebo „z toho mám dobrý pocit“), tak tam je velká šance, že vás to časem nebude iritovat.

Naopak, pokud jíte jídlo, které vám nechutná a jíte ho jen proto, že by to bylo dobré na hubnutí nebo jdete běhat, protože se při něm dobře hubne, ale absolutně vás to nebaví nebo se nutíte každodenně do vaření, i když vás to šíleně štve, popřípadě si zakazujete v jídle to, co milujete; pak je patrné, že tato opatření asi nebudou ty klíčové, které vás ke štíhlejší postavě dovedou. A pokud ano, pak je ještě otázka, jak dlouho to takhle na sílu a vůli vydržíte.

Co můžete dělat hned? Položte si otázky (nebo si vymyslete ještě další) a nechte k sobě přijít odpovědi.

Co mě na procesu hubnutí štve?

Jaká opatření nedělám rád/ráda?

Kterých potravin/jídel jsem se vzdal/a jen kvůli tomu, abych zhubnul/a?

Co mi při procesu hubnutí chybí?

Dělám rád/a pohybové aktivity, které si myslím, že mi pomůžou zhubnout?

Kde se do opatření nutím?

Proč vůbec chci zhubnout?

A chci/potřebuji já vůbec ještě hubnout?

…

Až budete mít odpovědi, zařiďte se podle toho. Aktualizujte svoje kroky a vybírejte ideálně ty, které se pojí s kladnými a příjemnými pocity nebo alespoň s těmi neutrálními. Příkladem neutrálního pocitu může být třeba to, že vás nebaví denně vařit, ale nevadí vám si uvařit obden – jednou za dva dny. To bych zařadila do ranku „tzv. nenadchne, neurazí“. 😊

Rovina motivace: je přání zhubnout vaše hluboká vnitřní potřeba?

Pokud chcete totiž zhubnout, protože byste měli nebo protože chcete vypadat a cítit se lépe, tak to popravdě někdy pořád nemusí sloužit jako efektivní motor ženoucí vás kupředu. Když jste ztotožněni s vašim přáním, pak děláte kroky k němu s klidem, hladce, tak nějak automaticky, přirozeně. Tak, že se u každé aktivity vedoucí ke zhubnutí nemusíte přemlouvat, ale jdete a děláte to s poměrnou lehkostí.

Doporučuji se tedy zeptat sám/sama sebe, proč to celé děláte a jestli jste to celé vzali za správný konec. Jste ztotožněni s vaší potřebou zhubnout nebo je to jen další požadavek vaší věčně nespokojené mysli, že to, jak vypadáte není dostatečně dobré??

Rovina „psychologická a mentální“: pusťte odpor a dovolte si v mysli to, co si dlouhodobě zakazujete a proti čemu dlouhodobě bojujete

V následujících dnech, možná týdnech může být pro vás přínosné, když budete rozpouštět odpor. Rozpouštět odpor jde tak, že si dovolíte všechny pocity a myšlenky, které vám budou v souvislosti s hubnutím, jídlem a o vás samých přicházet do hlavy nebo do těla. Jsou to myšlenky a pocity, které jste si doteď zakazovali, snažili se je potlačit nebo jste proti nim bojovali. Tak teď si je dovolíte. Pustíte to, co držíte silou nebo k čemu máte odpor.

Například vám přijde na mysl nechuť k dalšímu hubnutí. Místo toho, abyste s tím bojovali nebo se to snažili nějak vůli přetlačit/přemluvit se, tak si jen dovolíte tohle cítit – takhle to teď mít. Neznamená to, že s tím souhlasíte, ale prostě si dovolíte, že to teď takhle máte. Nebojujete, jen si dovolujete, že i tak to může teď být. Tím postupně rozpouštíte odpor.

Můžete si třeba říct: „Dobře, dovoluji si teď zažívat nechuť k hubnutí. Prostě to teď tak mám.“ Na to konto vám na mysl můžou přijít ale další černé myšlenky, například výčitky svědomí z toho, že když to jídlo teď ale nebudete řešit, tak pravděpodobně přiberete. Tak i tohle si dovolte. „Ano, dovoluji si mít výčitky svědomí z toho, že se mi teď nechce řešit jídlo ani hubnutí.“

Zkrátka všechno, co vám hlava bude nabízet, vše si dovolte. Pocity viny, nechuť k hubnutí, výčitky svědomí, pocit nehodnoty, pocit, že jste to nezvládnul/a, hněv, vztek… Dovolit si můžete i fyzické projevy na těle (slzy, úzkosti, bušení srdce apod.). Nebojujete, nesouhlasíte, ale dovolujete všemu jen volně procházet. Tahle fáze může trvat pár dní, možná pár týdnů…

K čemu je tohle dobré? No asi máte sami zkušenost s tím, že tam, kde tlačíte na pilu, tam kde se urputně snažíte, bojujete, lpíte, tam kde to neplyne samo a lehce, tam to většinou drhne. Takže cílem je navodit klid, přestat bojovat a tlačit a zharmonizovat se.

A co přijde dál? No, to se uvidí. Uvidíte, kam vás to povede. Je možné, že přijde nový impuls hubnutí, nová chuť, nové nápady nebo třeba zjistíte, že už hubnout nechcete. Nebo to celé pojmete jinak…to se prostě uvidí. To bude u každého člověka jiné, individuální.

Uvědomění na závěr:

Čím dál více si uvědomuji, že vyladit jídelníček, zařadit pohyb, lépe spát atp. je jedna věc. Ale za úspěšným hubnutím stojí mnohem víc než jen dobře jíst, spát a hýbat se. Protože pokud tohle vše děláte perfektně, ale jste z toho frustrovaní, psychicky rozladění nebo neustále nespokojení, pak to může být začátek konce. I proto za mnou klienti chodí. Vždyť spousta lidí ví, co mají jíst. Ale sladit to i s tím, co se odehrává v hlavě při tom celém procesu, tak to je někdy i na delší štaci než jen na jednu návštěvu nebo jeden zpracovaný jídelníček.

Děkuji za sdílení tohoto článku a přeji pěkné dny!

Ozvěte se mi, jestli potřebujete pomocnou ruku ve stravování

Bc. Martina Rusňáková Korejčková, DiS.
nutriční terapeutka, Plzeň
www.martinakorejckova.cz
FB: Stravování s radostí
Instagram: stravovanisradosti