S paní Eliškou jsem se potkala v lednu roku 2017, kdy po letech hromadění kilogramů tuku, které byly završeny vánočním přejídáním a dopřáváním si, se paní Eliška rozhodla, že dá této letité anabázi utrum. Na začátku roku jsme tedy „poladily“ jídelníček a vymyslely pohybové aktivity vhodné pro potřeby paní Elišky, díky čemuž se paní Elišce podařilo do prosince zhubnout 18 kilogramů tuku, tedy v průměru krásné 2kg měsíčně. Při takovém pozvolném hubnutí si člověk stíhá dostatečně „zažít“ nové či pozměněné stravovací návyky, pro tělo to není takový nátlak, šok a stres a naopak je zde místo i pro občasné „hřešení“, které pomůže uvolnit psychiku.

Paní Eliška neměla o žádných předešlých Vánocích takovou vůli, aby dokázala svodům dobrot odolat, vždy se o Vánocích hodně přejídala a to především cukrovím, kterého si nedokázala dát jen pár kousků, ale vždy se pustila do nezkrotitelného ujídání vánočního cukroví. Proto není divu, že měla lehké obavy, že ani tyto nadešlé Vánoce se neudrží a sní, na co přijde. Stejně tak si paní Eliška přála, dát si smaženého kapra s majonézovým salátem s rodinou, kdy se nechtěla vzdalovat od zažité tradice zavedené již od dětství, kdy toto jídlo měla spojené se Štědrým večerem. Také se nechtěla vzdávat klasického cukroví a nahrazovat ho „fit“ variantami. V lednu, kdy jsme se potkaly znovu, sice přes měsíc prosinec další kilogramy nezhubla, ale podařilo se jí hmotnost udržet, což bylo jejím prosincovým přáním.

A jak se k tomu paní Eliška postavila? Tak, že pro ní byly stěžejní dvě zásady – střídmost a vůle. I o Vánocích se paní Eliška držela funkčních postupů, které si během roku osvojila – to znamená, že jedla 5x denně, ovoce nebo zeleninu zařazovala jako doplněk ke každému dennímu chodu od snídaně až po večeři, a tam, kde si dávala ne zcela pro hubnutí optimální pokrm, tak se vždy snažila o střídmost a jídlo si trochu odlehčit všemi možnými způsoby. Takže její jídelníček pak vypadal následovně:

Ke snídani si o vánočním týdnu dávala vánočku, ale už ne s cukrem, máslem a medem, naopak, vánočky si dala jen jeden plátek a připravila si k němu polotučný bílý jogurt s pomerančem nebo granátovým jablkem, skořicí a vlašskými ořechy. V dopoledních hodinách většinou následovaly návštěvy u příbuzných, před odjezdem k nim si dala jen kousek ovoce na svačinu a u příbuzných si pak dovolila už jen 4 kousky cukroví nebo kousek štrúdlu nebo jeden chlebíček a k tomu jen jeden alkoholický nápoj (punč, svařák nebo víno). Obědy dietní rozhodně nebyly, a tak si ze sváteční kachny odebrala tučnou kůži, nenechala si ji podlít výpekem a k tomu zvolila už jen zelí nebo kousíček nádivky. Odpolední svačina se nesla v obdobném duchu jako dopolední – ovoce, ořechy a na návštěvě opět jen maximálně 4 kousky cukroví/chlebíček nebo 4 chuťovky, k tomu kávu bez šlehačky, cukru či vaječného likéru, plus velký hrnek neslazeného sypaného ovocného čaje nebo černého čaje s mlékem. K večeři si na Štědrý večer dala porci rybí polévky a poloviční porci smaženého kapra s bramborovým salátem a u stromečku pak „dvojku“ suchého bílého vína.

Ostatní večeře mezi svátky vymyslela báječně – jednak rychle a jednak odlehčeně – každý večer uvařila jinou mixovanou zeleninovou polévku (dýňovou, špenátovou, cibulovou, tomatovou nebo z červené čočky) zjemněnou lžící oleje, nikoliv kelímkem tučné smetany. Tuto formu večeře uvítal i Elišky manžel a děti, kteří byli po celodenních výkrmnách vděčni za odlehčenou variantu jídla.

I přesto, že vánoční stravování paní Elišky nebylo zcela dietní a ani ne „nutričně“ vyvážené, ale rozhodně bylo střídmé a paní Eliška si dopřála i smaženého kapra, kachnu, cukroví, chlebíček, vánočku i alkohol, ale vše bylo v optimálním množství, že se to za ten týden Vánoc nestihlo na tělesné hmotnosti zaznamenat. Krom toho paní Eliška každý den chodila buďto na hodinové svižné vycházky či na vánoční bruslení a jednou byla s rodinou i lyžovat.