Příběhy z nutriční poradny: Vyvracím mýtus, že každý musí snídat

Snídaně je základ dne. S tím souhlasím a je to beze sporu jedno z nejdůležitějších a nejfunkčnějších doporučení, které se uplatňuje ve všeobecných zásadách zdravého stravování. Ani já si bez snídaně nedokážu představit svůj den. Nastartuji si nejen svůj organismus energií a živinami, ale i mozek v případě, že mám pracovní dopoledne nebo i dobré naladění na celý den, neboť nejsem nervózní a nepříjemná z hladu. 🙂 Mnoho lidí dokáže začít snídat hned po probuzení, protože jim to jeho režim dne i zažívání umožní a někdo potřebuje půl hodinu až hodinku, než do sebe první jídlo dokáže vpravit. Ale je pravda, že existuje i hrstka lidí, která zkrátka snídat nemůže, i když se o to ve svém životě již několikrát dlouhodoběji pokoušela. Této menšině lidí říkám „večerní typy“. Jsou to lidé, kteří si rádi přispí, rozhodně se nejedná o ranní ptáčky, ráno a dopoledne mají pomalý „rozjezd“, chodí později spát, nejvíce energie mají odpoledne a večer a většinu pracovních povinností rádi a efektivně dělají ve druhé části dne (odpoledne, večer a mnohdy i v noci). Stejně tak to mají i se stravováním a trávením, kdy nejzásadnější hlad či chuť k jídlu se u této skupiny lidí projevuje odpoledne či k večeru. Právě i z těchto všech zmíněných důvodů snídaně často nepatří k jejich oblíbenému dennímu chodu.

 …To, že snídaně nemusí sedět každému, bych chtěla ukázat na příběhu paní Anety, která si za život prošla několika „snídaňovými pokusy“, kdy se ale nakonec rozhodla, že se přestane trápit, protože zjistila, že snídaně je zkrátka chod, který jí místo prospěchu naopak absolutně nevyhovuje. Co bylo ale u jejího případu zásadní, když se rozhodla nesnídat? To se dočtete v následujících řádcích článku rubriky „Příběhů z nutriční poradny“ (příběhů, jež jsou inspirovány skutečností s pozměněnými jmény a osobními údaji).

Uvědomění na závěr: Pokud tvrdím, že každý snídat nemusí, tak to ale neznamená, že nedoporučuji se o to alespoň nepokusit. Každému bych doporučila, ať si snídat zkusí minimálně v období jednoho měsíce, protože často lidé nesnídají ne snad z důvodu, že by to jejich tělo nestrávilo, ale jednoduše proto, že nemají vypěstované zdravé stravovací návyky. Pakliže mají lidé vyladěné stravování během celého dne a i po měsíci či delší době zjistí, že snídaně je pro ně spíše „za trest“, pak je pravděpodobné, že ranní jídlo nepřináší tělu takový užitek, jak by se všeobecně předpokládalo a teprve pak je na místě první jídlo poodložit na dopolední hodiny. Ušetřený čas také můžeme věnovat jiné aktivitě, která nás na nadcházející den nějakým způsobem naladí – delším spánkem, ranním protažením, ranní siestou s rodinou nebo například čtením knížky. Nic se nedá kategorizovat a i možnost snídat je důležité posoudit v závislosti na individualitě každého člověka, jeho způsobu života a jeho dennímu biorytmu.

Jídelníčky na míru a redukční kurzy ZDE

Krásné dny přeje Bc. Martina Korejčková, DiS.
nutriční terapeutka, Plzeň
www.martinakorejckova.cz
FB: Stravování s radostí
Instagram: stravovanisradosti