Příběhy z nutriční poradny: Stravování „sov“ a „ranních ptáčat“

„sova“ vs. „skřivan“?

Příběhy z nutriční poradny: Stravování „sov“ a „ranních ptáčat“

Ne, dnešní článek není na téma stravování jiných druhů živočichů, než jsou lidé, ale jak jste jistě vytušili na téma rozdílů mezi stravováním „sov“ a „ranních ptáčat“ aneb lidí, kteří jsou spíše denními živly a lidí, kteří naopak ožívají odpoledne, večer a v noci. Pro bližší představu:

  • „ranní ptáčata“, „skřivani“, neboli denní typy, jsou lidé, kteří přirozeně, nehledě na svou pracovní dobu, tedy i ve dnech volna, vstávají časně a nedělá jim to větší obtíže (nebo rozhodně menší potíže než dělá vstávání „sovičkám“), 🙂 nejvíce energie, výkonnosti a soustředěnosti mají dopoledne a brzy odpoledne a směrem k večeru již je jim přirozený klid, odpočinek, úbytek energie a chodí spát dříve (cca mezi 21. – 22. hodinou). Často podle toho tak funguje i jejich tělo a zažívání. Snídani obvykle potřebují, mají největší hlad přes první polovinu dne a směrem k odpoledni a večeru již nepotřebují tolik jíst a ani nevyžadují velké porce.
  • Kdežto „sovy“, neboli večerní typy, jsou lidé, kteří si rádi přispí, rozhodně se nejedná o ranní ptáčky, ráno a dopoledne mají pomalý „rozjezd“, nejvíce energie mají odpoledne a večer a většinu pracovních povinností rádi a efektivně dělají ve druhé části dne (odpoledne, večer a mnohdy i v noci). Také často chodí později i spát (až po 22. hodině a déle, pokud jim to jejich charakter práce dovolí kvůli vstávání). Stejně tak to mají i se stravováním a trávením, kdy nejzásadnější hlad či chuť k jídlu se u této skupiny lidí projevuje odpoledne či k večeru. Právě i z těchto všech zmíněných důvodů snídaně často nepatří k jejich oblíbenému dennímu chodu a v nejideálnějším případě se první jídlo vyskytuje až dopoledne (kdy „ranní ptáčata“ už svačí a oni teprve do sebe soukají první jídlo). 🙂

A samozřejmě, nic není černobílé, a tak je patrné, že bude hrstka lidí, která je buď nějakému režimu vyloženě naučená, tak už ani nepozná, co je její přirozenost. A nebo jsou zkrátka lidé i „něco mezi“.

Další „Příběh z nutriční poradny“ navazuje na intro článku a vypráví o případu Sandry, pro kterou bylo velmi typické nepravidelné a chaotické stravování, které ji přinášelo nejen dlouhodobou únavu, ale i přejídání se večer, což ji ale z pozice „denního typu“ vůbec neprospívalo, ať už se to týkalo jejího zažívání, ale i vývoje její tělesné hmotnosti…

Sandra byla mladá maminka dvou dětí, se kterými byla na rodičovské dovolené. Maminky si umí ten denní šrumec se dvěma dětičkama představit – jednoduše řečeno, Sandra se přes péči o dvě malé děti velmi odbývala v jídle. Ranní vstávání ji problémy vůbec nedělalo, vždycky byla ranní ptáče, a tak byla i jako bezdětná zvyklá na brzké vstávání a pracovní nasazení již od rána. Dokud ještě neměla děti a chodila do práce, bylo pro ni přirozené se doma nasnídat, v práci posvačit, poobědvat, odpoledne znovu posvačit a večeře již mívala doma odlehčenou formou v podobě teplé polévky nebo v létě zeleninového salátu, což jí velmi vyhovovalo. Přes den měla dostatek sil, energie, koncentrace i kreativity na práci díky pravidelné a vyvážené stravě; a na základě tohoto principu stravování se jí i velmi snadno udržovala štíhlá postava.

Po narození dětí, které měla po sobě s odstupem dvou let, ovšem začala zanedbávat svoje potřeby ve stravování a během rušného dopoledne s dětmi vždy jen něco uzobla, popřípadě dojedla po dětech. Obědy taktéž spíše dojídala po dětech a první „pořádné jídlo“ bylo až k večeru po příchodu manžela z práce, který si převzal děti do své péče a Sandra tak měla klid a čas se konečně najíst. V zásadě ale ve chvíli, kdy z ní spadl celodenní shon a konečně si udělala prostor na sebe a svoje jídlo, tak se dostavila vlna obrovského hladu a chuti na všechno možné. Sandra tak jídlo zhltla velmi rychle a ještě se chodila postupně během večera dojídat, což obvykle vedlo k přejídání. Jenže její trávení už by navečer raději odpočívalo, jak bylo kdysi zvyklé, a namísto toho musel Sandry unavený organismus zpracovávat nával večerní stravy. To se samozřejmě podepisovalo na postupném přibírání na tělesné hmotnosti, ale i na častých večerních nevolnostech z přejídání. To byl ten hlavní důvod, proč Sandra vyhledala moji pomoc v oblasti úpravy jídelníčku.

Po tom, co jsme si již při prvním setkání o všem popovídaly, tak jsem ji znovu navedla navrátit se k sobě a svému stravování, na které byla zvyklá v době před „dětmi“, i když v prvních okamžicích bylo velmi poznat, jak přemýšlí, jak to se dvěma dětmi udělá. Nicméně, vzala svoje stravování jako prioritu a postupně se začala vracet ke svým stravovacím zvykům z doby pracovní éry.

Ráno nejprve nakrmila obě děti a poté, když si začaly samy hrát, tak místo toho, aby dojedla „zbytky“ po dětech a hned pak se věnovala domácím pracím, tak si dovolila si sednout ke svojí snídani. Svačila a obědvala stejným principem – po dětech dojedla jen to, co ji bylo líto vyhodit a sama si pak nandala svoji vlastní porci. Odpolední svačinu sbalila sobě i dětem s sebou ven, protože odpoledne často trávily mimo domov. No a večeře již byla pro ni jen „třešnička na dortu“. Děti hlídal v tu dobu jejich tatínek, takže měla prostor si připravit oblíbený zeleninový salát či teplou polévku. Pouze sporadicky se sama připravila o klid a požitek z jídla a to v tom případě, kdy se nechala strhnout hektičností dne a opět upozadila sama sebe. To se jí pak ale podle jejích slov vždy večer vymstilo přejedením.

Sandře se díky navrácení se k respektování své přirozenosti „ranního ptáčka“, kdy začala opět ponejvíce jíst přes den a ne večer, podařilo získat energii a sílu na denní aktivity, upravit zažívání a zhubnout 4kg.

Uvědomění na závěr:

Pokud si nejste vědomi toho, zdali jste spíše denní nebo večerní typ, zkuste si rozpomenout na čas, kdy nemáte povinnost vstávat nebo jít nuceně v určitou dobu spát (například o víkendech, ve dnech volna nebo na dovolené). Jste spíše ranní ptáčata a těšíte se na první jídlo? Nebo nenávidíte vstávání, ze snídaně se Vám děla špatně a nejvíce se těšíte na to, co přinese večer a noc? Pokud si tohle uvědomíte, pak tomu zkuste svoje stravování přizpůsobit.

Ranní typy mohou dopoledne posnídat, posvačit, dát si vydatnější oběd a případnou odpolední svačinu a večeři již odlehčit. Naopak večerní typy mohou zkusit snídani lehce posunout na dopoledne, dopolední svačinu třeba i vypustit, poobědvat střídmě a naopak zvětšit odpolední svačinu a večeři. Možná už po jednom takovém dni, ve kterém budete tolerovat přirozené „nastavení“ a potřeby těla, ucítíte rozdíl, který se může projevit ve výkonnosti, eliminaci únavy, v oblasti trávení a dlouhodobě i co se vývoje tělesné hmotnosti týče.

Jídelníčky na míru, online jídelníčky a redukční kurzy ZDE

Hezké dny přeje Bc. Martina Korejčková, DiS.
nutriční terapeutka, Plzeň
www.martinakorejckova.cz
FB: Stravování s radostí
Instagram: stravovanisradosti

Martina Korejčková
Nutriční terapeutka, která miluje svou práci spočívající v pomoci lidem vypadat a cítit se lépe, což se také daří :-) - pomocí individuálních jídelníčků na míru, online jídelníčků pro lidi vzdálené, redukčních kurzů a celkového poradenství v životním stylu (pohyb, psychologická stránka,...). Také s radostí píše články a přednáší a vyučuje na témata z oblasti stravování a zdraví.