Příběhy z nutriční poradny: Stravování podle temperamentu

Stravování dle temperamentu
Příběhy z nutriční poradny: „Stravování podle temperamentu“

Když jsem usedala psát tento článek, tak jsem sama sebe příjemně překvapila, když jsem zjistila, že za dobu provozování své nutriční poradny prošlo mou poradnou bezmála 350 klientů. To je množství, které mi již dává možnost nahlédnout do dalších a dalších aspektů, které rozhodují o našem stravování, respektive o našem chování ve stravování a o našich stravovacích zvyklostech. Dalším takovým aspektem, který mám na mysli, je role temperamentu člověka, tzv. jeho povahový profil. V nejobecnější rovině známe povahový profil flegmatika, melancholika, cholerika a sangvinika. Každý člověk je směsicí vlastností, které se vážou k jednotlivým povahovým profilům, ale ať chceme nebo ne, u každého převažují a kombinují se dva nejvýraznější povahové profily. Popisovat jednotlivé vlastnosti každého temperamentu tady nechci, důležité je však si uvědomit, že každý temperament je nějaký a ani jeden z nich není horší nebo lepší, neboť každý se vyznačuje „silnými“ i „slabými“ stránkami osobnosti a to, že je někdo povahově jiný, tak to neznamená, že je nutno ho měnit k obrazu našemu. Ba naopak – je krásné naučit se ho brát takového, jaký je.

Role vlastností jednotlivých profilů temperamentu se promítá i do stravování a to je věc nesmírně zajímavá. Když to hodně zjednoduším a zobecním, tak bych stravování a vztah k pohybu u jednotlivých povahových profilů popsala následovně:

Pro flegmatiky obvykle není jídlo zásadní otázkou života, naopak, často nemají v lednici nakoupeno, obvykle se nemohou rozhodnout pro výběr jídla, někdy se zapomenou najíst úplně, nemají v jídle žádný systém či pravidelnost. Pokud se jedná o matky flegmatičky, tak ty nakrmí celou rodinu, děti, manžela a sami se buďto nenají nebo dojídají zbytky, protože pocit spokojenosti ostatních je pro ně důležitější než pocit spokojenosti vlastní. Zároveň jsou flegmatici ale náchylnější na emocionální zajídání různých stavů psychiky a nálad, než kterýkoliv jiný povahový profil. Co se týče pohybu, tak ten se musí stát jejich láskou, vášní, protože jinak jsou to lidé pohodlní a k pohybu málo motivovaní. Sportovat chodí spíše kvůli někomu jinému, kvůli partě, pohodě, sociální interakci, ale ne zcela kvůli nějakým výkonům, vítězstvím nebo snad kvůli své postavě…

zato melancholici – to jsou systematici, pokud dostanou jídelníček se všemi doporučeními, gramážemi, nejlépe ještě časy jídel a kalorickými hodnotami, tak jsou v sedmém nebi. Baví je řád jídelníčku a pravidelnost ve stravování. Mají nakoupeno podle nákupního seznamu a nakupují obvykle i v pravidelné dny (například každé pondělí). Melancholici rádi vaří podle přesných receptur a hubnou především kvůli tomu, že vnímají, že jejich postava není dokonalá nebo také kvůli svému zdraví. Při hubnutí potřebují pravidelná měření a vidět reálná čísla úbytků, oproti flegmatikům, kteří hubnou třeba do šatů nebo kvůli partnerovi. Ve sportu jsou soutěživí a pokud si jdou zaběhat, tak neběhají tolik na pocity, ale na uběhnuté kilometry, uběhnutý čas či spálené kalorie. Melancholici jsou také právě ti lidé s největší vůlí vztahující se k odpírání si jídla a jsou to i ti lidé, kteří si jdou zacvičit, i když se jim nechce, protože ještě „nemají dnes splněno“. Jejich hlavní motiv ve stravování je, že ví, proč jí, to co jí, nebo dělají právě sport, který dělají, protože vědí, co jim daný pohyb přinese.

Cholerici mívají tendence brát jídlo jako prostředek k dosažení cíle, kterým může být například oběd jako pracovní schůzka, cíl uspokojit chuť, uspokojit pocit hladu nebo prachobyčejně díky jídlu přežít. Cholerici potřebují výzvy a to i v jídle či v oblasti pohybu. Jsou soutěživí a sportují především kvůli výkonům. Obvykle dělají kolektivní nebo soutěžní sporty. Potraviny nakupují tak, že buďto mají přesnou představu, co chtějí v obchodě pořídit a nebo delegují nákup a vaření na někoho jiného. 🙂 Pokud vaří pro ostatní, tak ne z důvodu, že chtějí ostatní lidi potěšit, ale z důvodu, že se chtějí před lidmi vytáhnout svými kulinářskými schopnostmi, nebo že chtějí splnit svojí „misi“ – například výzvu uvařit chutně to, co nikdy ještě nevařili. Jídelníčky pro choleriky by měly být stručné, ale jasné a funkční.

No a sangvinici, to jsou lidé, kterým se striktní jídelníček drží velmi velmi těžko, protože sangvinici jedí pudově, podle chutě, ve společnosti lidí nebo třeba kvůli hezkému potravinovému obalu. Jídlo nakupují bezmyšlenkovitě podle chuti a zcela nesystematicky. Často podléhají chutím a pokud jídlo milují, tak mají velmi slabou vůli něčemu nepodlehnout. V restauraci příliš nehledí na ceny jídel, ale převažuje výběr podle chuti. Nedejbože, když jim číšník vybarví, jak úžasný mají dezert, tak to pak obvykle podlehnou. Proto, pokud chce sangvinik něco zhubnout, musí se z toho udělat zábava, hra nebo soutěž. Co se týče sportu, tak sangvinici sportují, protože je to jednoduše baví a je to prostě všechno jízda…

…No a tak dnešní článek z rubriky „Příběhů z nutriční poradny“ věnuji sobě a svému partnerovi, kdy tento díl odlehčím a povyprávím Vám o tom, jak to vypadá v praxi co se stravování týče, když se v jedné domácnosti sejde melancholik v kombinaci s flegmatikem (já 🙂 ) a cholerik v kombinaci se sangvinikem (můj partner Tom) – tedy dva totální protipóly (kteří se ale logicky a zcela přirozeně k sobě přitahují).

Díky tomu, že já jsem právě mix těchto dvou profilů (melancholik s flegmatikem), tak dokážu ve své práci nutriční terapeutky na jednu stranu lidi vyslechnout, pochopit, povzbudit a na druhou vytvořit dle mého skvěle propracovaný jídelníček. Osobně se do mého stravování promítá především temperament melancholika – jím pravidelně, možná lehce konzervativně, nepřejídám se, prahnu po kvalitě než kvantitě, jsem v jídle zásadová, mám pevnou vůli a na oslavách mi nedělá problém říct „ne“, když mi někdo nabízí k snědku něco, co sníst nechci (například kousek dortu, řízek apod). Když se nechám unést a podlehnu chutím, tak to stejně má vždy důvod – chci se jídlem odměnit, pohladit nervy, ochutnat něco nového, potřebuji si zahřešit nebo uspokojit chuť.

Když si jdu zaběhat (nebo nyní více když jdu na procházku s kočárkem 🙂 ), tak pohyb vykonávám svižně a pokud neujdu stanovaný čas nebo kilometry, které chci ujít, tak domů nejdu. 🙂 Nestydím se za to, jsem taková jaká jsem a právě tyto vlastnosti mi pomáhají si udržovat štíhlou postavu i za cenu odmítnutí něčeho dobrého, co bych si třeba občas i ráda dala…

A pak je tu můj protipól, můj partner Tom, u kterého se i v jídle kombinují vlastnosti cholerika se sangvinikem. Když má připravené krabičky s jídlem ode mě, vždy si velmi pochutná, jí pravidelně, vyváženě a zdravě. Pravý sangvinik se u něj projevuje všude jindy – na benzínce, kde dostane chuť na kyselý rybičky; v kavárně, kde si dá dortík i přesto, že měl svačinku ode mě; nebo v restauraci, kde nehledí na ceny, ale jde po chuťovém zážitku. No a pak to završí číšník, který se zeptá: „nějaký dezert ke kávičce?“ Já odmítám (neboť se mi v hlavě načítají kalorie a množství cukru 😀 a to je pro mě jako melancholika dost zásadní důvod si dezert nedat), ale copak sangvinik umí říct NE na milované Crème brûlée?? 🙂

Jiná situace… Když doma připravím večeři, tak Tom pak později stejně jde do potravinové skříňky a hledá „něco dobrýho“ (naštěstí u nás doma se toho moc nenajde), ale jelikož je můj milý velmi nápaditý, tak si poradí. Vezme si mandle a zalije je javorovým sirupem a hle, sladkost je na světě. 🙂 Když potřebuje zhubnout, musí se mu z toho udělat výzva, hra a zábava. Jako vloni, kdy jsme mezi sebou měli soutěž, že za každý dortík, na který měl chuť, ale odepřel si ho, tak si mohl hodit ušetřenou padesátikorunu za dort do kasičky (v plzeňských kavárnách kousek dortu za tuto cenu průměrně koupíte). Přičemž když by za měsíc nasbíral 1000Kč (= 20 odepřených dortů), tak já mu měla 200Kč přidat jako bonus za výhru. Naopak, pokud by za měsíc 1000Kč nenastřádal, tak následující měsíc doma vysál a vytřel podlahy. Hra se nás držela až do loňského prosincového mého porodu, tedy přes půl roku. No a kolik měsíců myslíte, že Tom musel vysávat a vytírat a nenasbíral avizovaných 1000Kč (= 20 odepřených dortů)? Ano, vysával a vytíral každý měsíc! 🙂 Protože žádný měsíc si nedokázal odepřít tolik dortíčků, natož když je jeho sestra majitelkou kavárny, kde si pečou dorty domácí výroby. Ale i tak, k jeho povaze bylo například i 15 odepřených si dortů velký úspěch!

Část jeho povahy v podobě cholerika se u něj zase projevuje tak, že když vaří on, tak je to rychlé, chutné, rád vaří nové recepty a kulinářské experimenty a také je rád, když uvařením splní své cíle, které si v rámci vaření předsevzal (například pokořit nějakou neznámou surovinu :-)).

Uvědomění na závěr: Jak již bylo na začátku zmíněno – každý povahový profil má své – jak ty světlejší, tak i ty stinější stránky, ale všechny k nám patří a všechny nás tvoří jako celek. Proto, největší úspěch je, když začneme lidi i sebe brát, takové, jací jsou (jsme) a zaměříte se na to, jak se sebou nebo s druhými lidmi jednat a komunikovat dle jejich povahy. To se snažím aplikovat i na své různorodé klienty ve své nutriční poradně – přístup, který funguje na jednoho klienta, nefunguje na druhého.

A i proto, pokud jste například rodič melancholik, nenuťte vaše sangvinické dítě dojídat tu večeři, protože ono nemá v hlavě vaši myšlenku „musím to sníst, aby se nic nevyhodilo“, ale ono už pravděpodobně nechce jíst proto, že už prostě nemá hlad nebo chuť. A vy cholerici, kteří potřebujete v neděli odpoledne ujet 50km na kole, tak se nedivte svému flegmatickému protějšku, že si raději sedne k televizi a nebude dělat vůbec nic. No a nebo když už ho na to kolo dostanete, tak že raději bude pozorovat kytičky po cestě, než že bude chtít lapit kilometry na tachometru. 🙂

Jídelníčky na míru a redukční kurzy ZDE

Krásné dny plné kvalitního stravování v souladu s Vaší povahou přeje Bc. Martina Korejčková, DiS.
nutriční terapeutka, Plzeň
www.martinakorejckova.cz
FB: Stravování s radostí
Instagram: stravovanisradosti

Martina Korejčková

Nutriční terapeutka, která miluje svou práci spočívající v pomoci lidem vypadat a cítit se lépe, což se také daří :-) - pomocí individuálních jídelníčků na míru, online jídelníčků pro lidi vzdálené, redukčních kurzů a celkového poradenství v životním stylu (pohyb, psychologická stránka,...). Také s radostí píše články a přednáší a vyučuje na témata z oblasti stravování a zdraví.