Co jsem pochytila o stravování dětí za 2 roky strávené s mým synem

Co jsem pochytila o stravování dětí za 2 roky strávené s mým synem

Jsou to přesně dva roky, kdy jsem v lednu a únoru v roce 2019 zveřejnila na svém blogu třídílný seriál Stravování v těhotenství – „doporučení versus realita“, kde jsem popisovala, jak jsem jako nutriční terapeutka měla přehled o tom, co je ve stravování v těhotenství důležité pro růst a vývoj miminka a zároveň pro zachování dobrého výživového stavu i stavu organismu budoucí maminky, ale zároveň jsem zažívala opravdovou praxi toho, jak se tato doporučení dají v reálu při těhotenství aplikovat (protože žena často ustává těhotenské nevolnosti, chutě, nechutě, potřeby jíst určitá jídla či potraviny apod.). Pokud Vás tyto články zajímají, najdete je stále na mém blogu.

Rok se s rokem sešel a já tu po dvou letech od tohoto seriálu usedám k počítači s tím, že Vám napíšu o mém aktuálním tématu. O tom, co jsem pochytila za dva roky ve stravování dětí, od doby kdy přišel v prosinci 2018 na svět můj syn Robinek. Opět jsem byla od začátku vyzbrojená doporučeními o kojení, příkrmech, stravování dětí do 1 roku, od 1 roku, o výživových potřebách dětí a tak podobně. Praxe opět někdy ale drhla. Chtěla bych Vám tedy sepsat, jak jsem se snažila Robinka během těch dvou let živit, kde jsem musela slevit ze svých nároků a co jsem pochytila důležitého. To pro Vás může být přínosné a užitečné.

Když bych nyní popsala, jak se vyvíjelo Robinkovo stravování v průběhu dvou zmíněných let, tak to vypadalo takto:

Od narození Robinka až do jeho tři čtvrtě roku byl kojeným miminkem. První příkrm nastal už v průběhu 5. měsíce, kdy se jevilo, že ho jídlo již začíná zajímat. Také se zkracovaly pauzy mezi jednotlivými dávkami kojení, dalo by se říct, že byl pořád nedosycený. A tak jsem začala s příkrmy intuitivně brzy. Nejprve s jedno druhovou zeleninou 1-2x denně (například mrkvičkou, dýní, batátem…) s kapičkou lněného oleje. Lněný olej bych doporučila i ostatním maminkám, protože má vyšší podíl omega-3 nenasycených mastných kyselin. S odstupem času jsem začala přidávat více druhů zeleniny (cuketu, řepu, brambory…), poté i maso a ryby (drůbeží, hovězí, lososa) a jako poslední jsem do pokrmů přidávala obiloviny a pseudoobiloviny. Nejprve jsem začala bezlepkovými (quinoou, rýží) a poté i s obsahem lepku (těstovinkami, bulgurem, kuskusem…). Vše jsem Robinkovi mixovala. Toto jídlo měl Robinek k obědům a někdy i k večeřím. K tomu jsem i nadále kojila.

Postupně jsem dopoledne nebo odpoledne začala přidávat čerstvě namixované bio ovoce, opět nejprve jeden druh, poté i více druhů. V létě, kdy bylo Robinkovi 7 a 8 měsíců, tak měl velký fyzický výdej, neboť začal lézt a plazit se a byl v pohybu skoro pořád, když nespal. Opět nastalo období jeho velkého hladu. Toho jsem využila, stejně tak čerstvého ovoce z babiččiny zahrádky, a tak k odpolednímu kojení jsem přidala i mléčný výrobek (bílý jogurt nejčastěji, později jsem přidala i řecký jogurt, skyr nebo ricottu) namixovaný s čerstvým ovocem a vločkami (ty jsem střídala – ovesné, žitné, špaldové…). Někdy jsem přimíchala i půl lžičky 100% ořechového „másla“. Když byl Robinek ještě o měsíc starší, tak jsem doladila tuto svačinku i karobem, skořicí nebo kakaovým práškem. Nikdy jsem nedoslazovala a nedoslazuji mu nic dodnes. Tuto namixovanou svačinku jsem mu pak vždy přelila do skleničky od přesnídávky, kdy každý den snědl jednu takovou skleničku namixované domácí čerstvé přesnídávky.

K dalšímu pokrmu – snídani jsem zařadila obilné kaše s nakrájeným ovocem (jáhlovou, čirokovou, ovesnou, pohankovou či rýžovou kaši). Neslazenou směs na kaši jsem rozmíchávala s příkrmovým umělým mlékem (kupovala jsem značku Baby bio = bio umělé mléko bez palmového tuku či jiných ztužených tuků). No a kolem tři čtvrtě roku jsme si ustálili pus mínus toto schéma:

  • ke snídani – obilná kaše s umělým mlékem a ovocem
  • k dopolední svačince – čerstvě namixované ovoce, někdy jen dávka kojení – podle Robinkovo aktuální potřeby
  • k obědu – zelenina, maso/ryba nebo vajíčko s obilovinou a kvalitním olejem nebo máslem
  • k odpolední svačině – namixovaný mléčný výrobek s ovocem a vločkami
  • k večeři – obědový princip, později pak kousek žitného pečiva, sýr nebo jogurt, někdy jen kojení.
  • Při celém tomto procesování stravy jsem ho učila pít z dětské lahvičky vodu. V noci se pak ještě budil 1-2x na kojení.

Zajímavá pro mě byla pak situace, kdy se Robinek ve svém tři čtvrtě roce sám odstavil od mateřského mléka. Přikládala jsem ho stále, ale začal odvracet hlavu a nechtěl se přisávat. Během pár dní se takto zcela sám bez násilí či mých snah odstavil. Až mi to bylo líto, protože jsem chtěla kojit mnohem déle. Když jsem přestala kojit, začala jsem i s tzv. „baby led feeding“ metodou, tedy dávat Robinkovi na talířek různé potraviny, aby si sám vybíral, co je mu blízké, co chce ochutnat, ožužlat nebo jen prozkoumat. Na talířku mu tedy přistálo pokrájené ovoce, zelenina, sýr, trochu bílého jogurtu, někdy kousek masa, vařené zeleniny apod.

Po Robinkovo prvních narozeninách jsem začala podávat oběd takový, jaký jsem vařila pro mě a partnera, jen jsem to Robinkovi více nakrájela, nasekala či více pomixovala. Jelikož vaříme vesměs zdravě, z bio a základních potravin, tak za ten další rok Robinek ochutnal spoustu nových chutí. Dokonce měl i jehněčí, zvěřinu, mořské plody či různé druhy ryb. Když bylo Robinkovi rok a půl, začala jsem mu podávat i nakrájené nesolené oříšky (mandličky, kešu, vlašské ořechy), na kterých dodnes ujíždí. Má to místo mlsání.

Do cca roku a půl snědl Robinek vesměs vše, co jsem mu připravila. Ale od té doby, kdy si začal více věcí uvědomovat, započal být v jídle vybíravý a nyní bych řekla, že je až konzervativní. Do tohoto přelomu jsem si libovala, když jsem mohla tvrdit, že „naše dítě sní všechno, co mu přpravím“. To se změnilo v podstatě z týdnu na týden a Robinek má nyní období, že mnoho potravin odmítá. Ale jako vše, i tohle může být jen přechodný jev nebo nějaké jeho období. A tak věřím, že se postupem času jeho stravovací obzory zase rozšíří. Uvidíme. 🙂 Jeho stravování nyní vypadá tak, že ráno posnídá zmíněnou obilnou kaši, nyní již s kravským mlékem a ovocem. Dopolední svačinu většinou nechce a obvykle si řekne jen o pár natural oříšků. Nejraději má kešu a mandle. Obědvá to, co uvařím pro nás s partnerem. Jídla jsou na bází masa/ryb/vajec nebo sýrů se zeleninou a nějakou přílohou. Odpoledne posvačí bílý jogurt s tvarohem, ovocem a vločkami nebo neslazeným a nezapékaným müsli. To miluje, zato ale nejvíce „chudé“ má večeře. Nyní odmítá jíst vajíčka, šunku i tvrdé sýry, takže si k večeři dá již jen kousek celozrnného chleba a jogurt nebo tvaroh, popřípadě polévku nebo výjimečně to, co měl k obědu. Myslím, že ani on sám ještě v těch večeřích nemá jasno a nebo je ani moc velké nepotřebuje. Vždy ho postavím před skříň s potravinami a před ledničku, aby mi ukázal, co by si k večeři dal.

Takže potvrzuji, že někdy není lehké, trefit se dětem s jídlem do vkusu či chuti. Na druhou stranu, pokud nechce něco jíst nebo někdy dokonce nechce jíst vůbec nic, tak ho v tom nechám, ať si zažije třeba i ten pocit hladu. Někdy máme přes den tak sytá jídla, že už se večer nepotřebuje sytit ničím dalším. Možná mu někdy není zcela fyzicky dobře a tím, že ještě moc nemluví, mi to nemůže ještě zcela popsat, a tak třeba i intuitivně lační nebo se postí. Jsem názoru a držím se vědomí toho, že dítě přesně ví, kdy co chce a potřebuje. Jen to někdy drásá nás rodiče, protože se to neshoduje s tím, co potřebujeme my nebo co si myslíme, že je pro to dítě správné.

A co jsem za ty dva roky u Robinka pochytila a vypozorovala?

  • Od malička beru Robinka tak, že přesně ví, co zrovna chce či potřebuje, a tak to přijímám i v otázce jídla. Někdy jsou dny, kdy nechce tolik papat a někdy jsou naopak dny, že se nemůže dosytit. No a někdy mě koupe ve své vybíravosti v jídle.
  • Dále jsem vypozorovala, že když mu něco nechutná, tak to plive. Nenutím ho. Jednou poznal i zkažené umělé mlíčko, kterého se nechtěl ani napít. Přišlo mi to divné, a tak jsem mléko ochutnala a zjistila, že je zkyslé. On ho nepotřeboval ani ochutnat, na to, aby poznal, že je zkyslé. Stačilo mu, že bylo jinak cítit a hned věděl.
  • Nyní v zimě jí méně, někdy mu stačí jen 3-4 jídla denně.
  • Když je občas nemocný, papá velmi málo, často jen kašičku či trochu ovoce, jinak se ten den či pár dní postí a pije jen vodu.
  • V NEdomácím prostředí, třeba někde na návštěvě, nechce moc papat a nechá si to až na doma. Pravděpodobně má z jiného prostředí a lidí „stažený žaludek“. 🙂
  • Do roka a půl spapal vše, co jsem mu „podstrčila“. V současné době je v jídle velmi konzervativní a vybíravý. Možná jen nějaké období.
  • Od malička mu v zásadě nepodávám sladké – myslím tím sladké jogurty, čokolády, sušenky, dorty, buchty, vánoční cukroví… a tak není naučený na sladké. Dokonce nechce ani palačinku. Když mu někdo nabízí sladké (například čokoládu), nechává ho to chladným. Mlsá tedy jen oříšky, občas pár piškotů, výjimečně upeču ovocno-ořechové cookies.
  • Nechce pít nic jiného, než vodu nebo mléko (zkoušela jsem i 100% džus a neslazený čaj).
  • U jídla dělá to, co vidí u mě a partnera. Například já po vstání z postele a ranní hygieně usedám hned ke snídani. Robinek vstane a první věta, kterou řekne je: „papat“ a sebere se a v pyžamu hned usedá do dětské židle.
  • Bílý rohlík vyžaduje jen na návštěvě u mojí mamky, kde se bílé pečivo stále ještě běžně konzumuje. Takže tak 1x za 14 dní sní i půl bílého rohlíku. Zajímavé je, že jednou jsem ho na zkoušku koupila i k nám domů a doma ho nechce. U babičky je to rituál a doma ho nepotřebuje.
  • Od mala měl Robinek k jídlu kladný vztah a jedl s chutí. I přes jeho současné konzervativní a vybíravé období, tak když už jí, tak mu chutná. Připisuji to k tomu, že u mě a mého partnera viděl a vidí, že jíme rádi, s chutí, s úctou k surovinám; že jíme pravidelně, o jídle mluvíme hezky a že vařím s láskou. A já věřím, že to, jaké je doma klima, pohoda a také přístup k jídle, se pak projeví na apetitu a přístupu k jídle i u dětí. Proto, pokud máte dítě, které nechce papat nebo nejeví o jídlo zájem, podívejte si i na to, jaká je doma atmosféra nebo co při jídle, nákupu a vaření děláte vy. Možná hned odhalíte spojitosti. 😉

Krásné dny přeje Bc. Martina Korejčková, DiS.

Jídelníčky na míru, online jídelníčky a redukční kurzy ZDE

Bc. Martina Korejčková, DiS.
nutriční terapeutka, Plzeň
www.martinakorejckova.cz
FB: Stravování s radostí
Instagram: stravovanisradosti

Martina Korejčková
Nutriční terapeutka, která miluje svou práci spočívající v pomoci lidem vypadat a cítit se lépe, což se také daří :-) - pomocí individuálních jídelníčků na míru, online jídelníčků pro lidi vzdálené, redukčních kurzů a celkového poradenství v životním stylu (pohyb, psychologická stránka,...). Také s radostí píše články a přednáší a vyučuje na témata z oblasti stravování a zdraví.