Příběhy z nutriční poradny: Podvědomě řízené chovaní v našem stravování

Podvědomě řízené chovaní v našem stravování

Příběhy z nutriční poradny:
Podvědomě řízené chovaní v našem stravování

Dnešní téma článku zní možná trochu tajemně, ale až Vám nabídnu vhled do tohoto aspektu stravování, bude Vám bezpochyby všechno jasné a pravděpodobně i sami u sebe najdete několik takových podvědomě řízených procesů, které vedou k tomu, že se v určitých situacích při stravování chováte naprosto automaticky, jednoduše řečeno „naprogramovaně“.

„Podvědomě řízenými procesy“, které pak mají vliv na naše chování v otázce jídla a stravování, je myšleno to, co nás ovlivňuje k tomu, že v určitých situacích sáhneme po určitých potravinách, že při konkrétních společenských událostech se stravujeme specifickým způsobem, že s určitými lidmi jíme něco a s jinými zase něco jiného, nebo že daná místa v nás vyvolávají chuť na dané potraviny. Troufnu si říct, že každý máme něco, jak už v pozitivním nebo negativním slova smyslu. Nejlepším příkladem je popis konkrétních situací na reálných případech. Takže například když já jsem byla dítě, tak u nás v rodině nebylo vůbec běžné, že by se večer u televize něco chroupalo, jedlo, a tak nemám vybudovanou asociaci toho, že po večerech musím něco zobat (oříšky, brambůrky atp.). Televize je pro mě spojitost jejího sledování a ne toho, že si musím něco zobnout. Další typický příklad je spojitost káva – dezert. Mnoho lidí si dopřání kávy automaticky spojí s dezertem, protože si tento zvyk vybudovali sami nebo si ho přinesli z rodiny, od přátel, z práce atp. Někdo přijde domů z práce a má naprogramovanou cestu rovnou k lednici, i přesto, že nemá zrovna hlad. Je to program, který ovlivňuje chování ve stravování. Někdo potká určitého člověka a dostane chuť na určitou potravinu, kterou má s tímto člověkem nějak spojenou (například děti uvidí babičku a dostanou chuť na kakao, atp.). Už víte, kam tím mířím? 🙂

V tomto duchu se pak nese i dnešní příběh, který popisuje to, jak se pan Zdeněk „díky“ svým stravovacím programům projedl k nadváze a to i přesto, že se jinak stravoval poměrně dobře. Více o tom, jak tento aspekt podvědomých programů může natolik ovlivnit vývoj naší tělesné hmotnosti, se dočtete v následujících řádcích článku rubriky „Příběhů z nutriční poradny“ (příběhů, jež jsou inspirovány skutečností s pozměněnými jmény a osobními údaji).

Pan Zdenda přišel ke mně do poradny už ve fázi, kdy se stravoval víceméně „moc dobře“ a ani pohyb či odpočinek mu nechyběl, podle mého názoru již měl v hlavě srovnáno, jaké životní priority jsou pro něj důležité, kdy zdraví a fit tělo bylo pro něj jednou z priorit nejvyšších. O stravu se zajímal, a tak věděl, co by měl jíst, vysledoval si, co dělá jeho tělu dobře a po čem se cítí fit. Před odchodem do práce často posnídal kváskový chléb se zeleninou, dvěma vejci na různé způsoby; na obědy pak chodil v práci, kde si vybíral nějaké šetrnější jídlo, které nebylo smažené, smetanové ani knedlíkové, často bylo na bázi masa, luštěnin, ryb, zeleniny a přílohy. Svačiny pak pan Zdenda řešil mléčnými výrobky, ovocem, zeleninou, celozrnnými cereáliemi nebo celozrnným pečivem. Večeře si dopřával už doma nebo v restauraci a probíhaly obdobně jako forma obědů. Nakupovat chodil do farmářských obchodů a i restaurace vybíral takové, kde věděl, že používají čerstvé suroviny a jejich podávané porce jsou střídmě velké, aby se nepřejídal. Mě vyhledal z důvodu, že nerozuměl tomu, proč se tedy pořád nemůže zbavit těch pár nadbytečných kil tuku.

Právě z toho důvodu, že jeho stravování bylo celkově dobré, jsme museli rozebrat jeho jídelníček velmi detailně a přišli jsme na zásadní uvědomění – pan Zdeněk se stravuje mimo zmíněného jídelníčku i v situacích, kdy si to ani neuvědomuje. Přišli jsme na 4 situace, které se v jeho stravování neustále opakují a souvisejí s jeho „naprogramováním“ a i kily navíc:

1.) Každý den, když přijde z práce, tak míří rovnou k ledničce a uzobne si pár soust něčeho „dobrého“ – především sýrů a to i přesto, že před odchodem z práce dostatečně posvačil.

2.) Každé úterý a čtvrtek po tréninku jdou se spoluhráči na dvě „dvanáctky“.

3.) Každý večer, který stráví kolem desáté hodiny u notebooku (cca 5x do týdne), kdy dodělává potřebné, tak uzobává oříšky, sice nesolené, ale i tak, na večer byť jen dvě hrsti snězených oříšků se pak mohou do energetického denního příjmu zásadně promítnout.

4.) Jelikož pan Zdeněk i poměrně dost cestuje autem, při každé zastávce na benzínce na doplnění pohonných hmot nebo při koupi pití pro sebe, tak si automaticky u pokladny sahá i po půllitrovce sladkého nápoje a sáčku želé/bonbonů/gumových medvídků/oříšků v hořké čokoládě… Tato situace prý nastává tak 2x do týdne.

Když jsme se na tyto podvědomé programy, které ovlivňovali jeho chování v otázce stravy, podívali v týdenním součtu, zjistili jsme, že tímto způsobem přijme pan Zdenda okolo 20 000 – 25 000kJ každý týden navíc, kdy se jeho doporučená denní potřeba energie pohybuje okolo 10 000kJ, což vychází tak, že během týdne tímto nadbytečným příjmem jídla spořádá energii, která by mu stačila na další dva dny. J Navíc jsou to kalorie tučné (v podobě sýrů a oříšků), sladké (v podobě bonbonů a sladkého pití) a alkoholové (4 večerní „dvanáctky“ týdně). Výsledkem našeho bádání pak bylo, že si pan Zdenda tyto situace zvědomil a zvyků se sice nevzdal úplně, ale výrazně je omezil, což se postupem času projevilo i na úbytku kilogramů tuku. Poměrně zásadní bylo i nahrazení těchto zvyků jinými – například po tréninku si pan Zdenda dal jen jedno pivo a ještě k tomu nealkoholické, uzobávání večerních oříšků úplně odboural a zvyk jít do ledničky po příchodu z práce nahradil – místo do ledničky šel ke kávovaru a udělal si malé espresso, ke kterému se vždy po práci na chvíli posadil, pasivně zrelaxoval a pak teprve šel na další mimopracovní aktivity.

Uvědomění na závěr: některé naše chování spojené se stravováním je tak automatické, že buďto si ho neuvědomujeme nebo mu možná ani nepřikládáme důležitost a ono při tom může sehrát zásadní roli v tom, jak vypadáme nebo jak se cítíme. Někteří lidé si myslí, že jedí báječně a i přesto nehubnou, jenže pak se přijde na mnoho těchto drobností, které se nasčítají a na výslednou hmotnost mají vliv.

Zapřemýšlejte sami, co vše máte v souvislosti s jídlem naprogramováno – sáhnutí po sušence, kterou nabízí v supermarketech u pokladen, večerní pojídání u televize, celodenní chození do lednice a špajzu a uždibování a uzobávání čehokoliv, zákusek ke kávě, dezert po jídle, panák alkoholu na návštěvě u rodičů, dojídání porcí, i přesto, že už jste v půlce byli sytí, protože porce se přeci dojídají, záměrně vynecháte svačinu, sušenku si ale dáte a mnoho a mnoho dalších situací. Pokud si vše sepíšete a podíváte se na to v souhrnu, možná se budete až divit, kolik toho je.  🙂

Jídelníčky na míru a redukční kurzy ZDE

Krásné dny plné vědomého stravování přeje Bc. Martina Korejčková, DiS.
nutriční terapeutka, Plzeň
www.martinakorejckova.cz
FB: Stravování s radostí
Instagram: stravovanisradosti

Martina Korejčková

Nutriční terapeutka, která miluje svou práci spočívající v pomoci lidem vypadat a cítit se lépe, což se také daří :-) - pomocí individuálních jídelníčků na míru, online jídelníčků pro lidi vzdálené, redukčních kurzů a celkového poradenství v životním stylu (pohyb, psychologická stránka,...). Také s radostí píše články a přednáší a vyučuje na témata z oblasti stravování a zdraví.