Příběhy z nutriční poradny: kdo chce hubnout, musí jíst

jíst a zhubnout

Příběhy z nutriční poradny:
kdo chce hubnout, musí jíst

Již potřetí Vás nechávám nahlédnout do mé výživové poradny formou skutečných příběhů klientů s pozměněnými osobními údaji. Z jakého důvodu Vám dávám tuto možnost? Jednoduše proto, že mnoho lidí často řeší podobné situace a také proto, že díky reálným příběhům jsou popsané skutečnosti snadno uvěřitelné a v neposlední řadě velmi inspirující… Dokonce se mě už moji klienti ptají, kdy napíšu právě o nich! 🙂

…Dalším příběhem Vás zavedu pro někoho do světa neuvěřitelného paradoxu, kterému bych navrch přisoudila ještě „TOP“ pozici. Ve skutečnosti to žádný paradox není, ale…co v první chvíli pocítíte a co si pomyslíte, když zmíním tvrzení, že kdo chce hubnout, musí jíst…? Ve své poradně se s tím, že „učím“ lidi jíst, i když chtějí hubnout, setkávám neustále a to, že vyvracím léta zajetý mýtus „chceš zhubnout, tak nežer“ (pardon, ale tak se to fakt říká 🙂 ), tak to je mým denním chlebem.

Samozřejmě, že mnoho lidem chybí střídmost, jedí nevhodně, nekvalitně a často neví, co mají jíst, co mají kupovat, jak velké porce si dávat, aby byly pro ně dostačující; ale ani opak není správný – jíst extrémně dietně, málo, nepravidelně nebo se dokonce jídla bát z důvodu strachu z přibírání na tělesné hmotnosti, už vůbec také není cesta. Jak to tedy je? Pojďme si osvětlit tento problém díky příběhu Jany…

… Jana – mladá, krásná a podnikavá žena si mě oťukávala dlouho prostřednictvím mých článků, a když ke mně do poradny začala chodit i shodou okolností její švagrová, která s jídelníčkem ode mě zhubla dle našich společných představ, pak se Jana rozhodla, že už kašle na svůj nefunkční přístup a obecné rady z internetu, a že si tedy také nechá poradit se stravováním i celkovým životním stylem, i přesto, že věděla, že vůbec nejí „špatně“…

Jana dle jejích slov „bojovala“ se svou tělesnou hmotností celý život. V pubertě získala pár kilogramů navíc a lehká nadváha jí zůstala až do současných 27 let. Zakopaný pes byl v tom, že její dvě nejbližší kamarádky byly vždy velmi štíhlé a muži obletované a Jana toužila po jejich vosím pasu a plochém břichu, a tak v podstatě od mládí držela diety a velmi se v jídle hlídala. Její problém vůbec nebyl v tom, že by ujížděla na sladkém, chipsech, fastfoodech a tučném jídle, ba naopak, za léta drilu sama se sebou se naučila jíst pravidelně 5x denně, sladké jedla jen příležitostně, vařila si každý den a to velmi zdravě a moderně – pokrmy měly charakter středomořské kuchyně. Jana omezovala tučná masa, paštiky, tučné sýry, vyhýbala se přidanému tuku, smetanovým jídlům, smaženým jídlům, knedlíkům; z příloh volila rýži, těstoviny, kuskus, brambory, pohanku, bulgur, polentu a pečivo vybírala jen celozrnné nebo žitné a nikdy ho nemazala volnými tuky (máslem, čerstvými sýry ani pomazánkami). Ovoce a zeleninu milovala a co se týče pitného režimu, tak sladké nápoje vyřadila již dávno, pila jen vodu a z alkoholu výjimečně jen suché víno.

Ani pohyb Janě nebyl cizí, chodila 2x týdně do posilovny, kde běhala na pásu a posilovala na strojích, avšak bez trenéra. Později mi přiznala, že tam chodí z donucení sebe sama, aby neměla výčitky svědomí, že nic nedělá a také z důvodu, že tam chodí její již zmiňované kamarádky. Nakonec dodala, že jí cvičení ve fitness vlastně vůbec nebaví.

Tak v čem tedy vězela příčina Jany neúspěšného hubnutí nadbytečných pár kil tuku? Bylo jich několik:

Jana nejprve musela pochopit, že dokud bude „bojovat“ sama se sebou, jen tak neuspěje. Až když přijala myšlenku, že dělat opatření je něco jiného, než bojovat sama se sebou, tak připustila, že se léta trápila nadbytečně. První bod zlomu byl tedy v Janině přístupu. Připustila si, že to bude chtít změnu k sobě samé – tolik se nedrilovat, občas se pochválit a do změn, které jí mají přinést zhubnutí, se nenutit, ale naopak si je oblíbit a dělat je s radostí.

To přineslo i druhou změnu. Jana si uvědomila, že cvičení ve fitness si za ta léta tak zneoblíbila, že se rozhodla své aktivity přehodnotit. Místo toho začala chodit běhat do přírody a navštěvovat cvičení na vytipované skupinové lekce, které jí bavily. A bylo po nucení se do pohybu.

Třetí příčina byla v jídle. Ne ve špatném výběru potravin a jídel, ale v množství. Nečekejte, že jedla sice zdravě, dietně, ale hodně. Vůbec ne, naopak, jedla tak málo, že tělu nedodala potřebnou denní energii a živiny ani na pokrytí „vlastního provozu těla“ (tzv. bazálního metabolismu). Celé měsíce a roky jedla pravidelně a kvalitně, co se týče výběru potravin a jídel, ale neskutečně málo! Dá se říct, že tak o polovinu méně, než by si každý den mohla dopřát. Tělo na to reagovalo tak, že si neustále dělalo zásoby, podkožní tuky si nechtělo za nic pustit, protože bylo dlouhodobě v negativní energetické i živinové bilanci. Proč by organismus pracoval pro Janu, když mu nedala ani to minimum, které na svůj chod potřebuje? Tuto skutečnost jsme vyřešily jídelníčkem na míru, kde měla Jana doporučené potřebné porce. Nemohla uvěřit tomu, že jí skoro dvakrát víc a po letech díky tomu začala hubnout a navíc i díky tomu přestala mít výčitky z toho, že jí!

Uvědomění na závěr? Z tohoto příběhu vyplývají dokonce tři základní a zásadní. Za prvé, že to, jak vypadáme, je i důsledkem toho, co si o sobě myslíme, jak se máme rádi a jak k sobě přistupujeme. A také to, jestli s váhou „bojujeme“. Domnívám se, že kdo kdy s váhou někdy bojoval, moc často nevyhrál. Chtít hubnout by se mělo s láskou a kladným přístupem k jídlu, ale i k sobě samému.

Další uvědomění je to, že i pohybová aktivita, která je velmi spjatá se zdravým životním stylem a hubnutím, by měla být volena nejen podle účinku, který nám přinese, ale i podle toho, jak nás bude bavit.

Třetí uvědomění je jedno z nejdůležitějších, které mohu „dietářům“ předat: kdo chce hubnout, měl by nejen kvalitně jíst, ale i optimálně jíst. Tělo je chytré, pokud ho přejídáme moc, tloustne, pokud mu dlouhodobě nedáváme to, co potřebuje, často také tloustne. Nejen kvalita jídla, ale i kvantita, rozložení jídel během dne a pravidelnost – to je ta optimální cesta.

Jak zhubnout a ještě i s radostí?

Krásné dny přeje Bc. Martina Korejčková, DiS.
nutriční terapeutka, Plzeň
www.martinakorejckova.cz
FB: Stravování s radostí

Martina Korejčková

Nutriční terapeutka, která miluje svou práci spočívající v pomoci lidem vypadat a cítit se lépe, což se také daří :-) - pomocí individuálních jídelníčků na míru, online jídelníčků pro lidi vzdálené, redukčních kurzů a celkového poradenství v životním stylu (pohyb, psychologická stránka,...). Také s radostí píše články a přednáší a vyučuje na témata z oblasti stravování a zdraví.