Příběhy z nutriční poradny: kdo chce hubnout, musí jíst

Jana dle jejích slov „bojovala“ se svou tělesnou hmotností celý život. V pubertě získala pár kilogramů navíc a lehká nadváha jí zůstala až do současných 27 let. Zakopaný pes byl v tom, že její dvě nejbližší kamarádky byly vždy velmi štíhlé a muži obletované a Jana toužila po jejich vosím pasu a plochém břichu, a tak v podstatě od mládí držela diety a velmi se v jídle hlídala. Její problém vůbec nebyl v tom, že by ujížděla na sladkém, chipsech, fastfoodech a tučném jídle, ba naopak, za léta drilu sama se sebou se naučila jíst pravidelně 5x denně, sladké jedla jen příležitostně, vařila si každý den a to velmi zdravě a moderně – pokrmy měly charakter středomořské kuchyně. Jana omezovala tučná masa, paštiky, tučné sýry, vyhýbala se přidanému tuku, smetanovým jídlům, smaženým jídlům, knedlíkům; z příloh volila rýži, těstoviny, kuskus, brambory, pohanku, bulgur, polentu a pečivo vybírala jen celozrnné nebo žitné a nikdy ho nemazala volnými tuky (máslem, čerstvými sýry ani pomazánkami). Ovoce a zeleninu milovala a co se týče pitného režimu, tak sladké nápoje vyřadila již dávno, pila jen vodu a z alkoholu výjimečně jen suché víno.

Ani pohyb Janě nebyl cizí, chodila 2x týdně do posilovny, kde běhala na pásu a posilovala na strojích, avšak bez trenéra. Později mi přiznala, že tam chodí z donucení sebe sama, aby neměla výčitky svědomí, že nic nedělá a také z důvodu, že tam chodí její již zmiňované kamarádky. Nakonec dodala, že jí cvičení ve fitness vlastně vůbec nebaví.

Tak v čem tedy vězela příčina Jany neúspěšného hubnutí nadbytečných pár kil tuku? Bylo jich několik:

Jana nejprve musela pochopit, že dokud bude „bojovat“ sama se sebou, jen tak neuspěje. Až když přijala myšlenku, že dělat opatření je něco jiného, než bojovat sama se sebou, tak připustila, že se léta trápila nadbytečně. První bod zlomu byl tedy v Janině přístupu. Připustila si, že to bude chtít změnu k sobě samé – tolik se nedrilovat, občas se pochválit a do změn, které jí mají přinést zhubnutí, se nenutit, ale naopak si je oblíbit a dělat je s radostí.

To přineslo i druhou změnu. Jana si uvědomila, že cvičení ve fitness si za ta léta tak zneoblíbila, že se rozhodla své aktivity přehodnotit. Místo toho začala chodit běhat do přírody a navštěvovat cvičení na vytipované skupinové lekce, které jí bavily. A bylo po nucení se do pohybu.

Třetí příčina byla v jídle. Ne ve špatném výběru potravin a jídel, ale v množství. Nečekejte, že jedla sice zdravě, dietně, ale hodně. Vůbec ne, naopak, jedla tak málo, že tělu nedodala potřebnou denní energii a živiny ani na pokrytí „vlastního provozu těla“ (tzv. bazálního metabolismu). Celé měsíce a roky jedla pravidelně a kvalitně, co se týče výběru potravin a jídel, ale neskutečně málo! Dá se říct, že tak o polovinu méně, než by si každý den mohla dopřát. Tělo na to reagovalo tak, že si neustále dělalo zásoby, podkožní tuky si nechtělo za nic pustit, protože bylo dlouhodobě v negativní energetické i živinové bilanci. Proč by organismus pracoval pro Janu, když mu nedala ani to minimum, které na svůj chod potřebuje? Tuto skutečnost jsme vyřešily jídelníčkem na míru, kde měla Jana doporučené potřebné porce. Nemohla uvěřit tomu, že jí skoro dvakrát víc a po letech díky tomu začala hubnout a navíc i díky tomu přestala mít výčitky z toho, že jí!