Katka M.: Hubnutí není jen o odříkání a trápení, ale i o radosti

V druhém „Inspirativním rozhovoru“ bych Vám chtěla představit mojí klientku paní Katku, která mě vyhledala s tím, že už se měsíce snaží zhubnout, ale i přes opatření se jí to nedaří. Paní Katka si ode mě odnesla jídelníček na míru a pravidelně jsme se vídaly na konzultacích, dokud nezhubla na svoji hmotnost, kterou si přála. Ještě i poté jsme se párkrát setkaly, aby si byla jístá, že to, co zhubla, si dokáže i udržet. A udržela. A drží. 🙂 Na Katce jsem nejvíc obdivovala její lehkost, jak k celé svojí situaci přistupovala. Nebyl tam tlak, ale plynulost. Věřím, že to je podle mě také jeden klíč k jejímu úspěchu. A ty další vám předá sama na následujících řádcích. Katko, děkuji za všechny čtenáře!

Katko, popište nám prosím váš „hubnoucí“ příběh…

„Váhové vzlety a pády byly součástí mého života. Jednou pět až deset kilo nahoru, jednou zase dolů. Když opět plíživě a vlastně nenápadně přišel můj další váhový vzestup, začala jsem ho, tak jako už mnohokrát, řešit. Jenže najednou mé osvědčené tipy a triky, na které bývalo spolehnutí a které dříve fungovaly, neměly žádný efekt. Pochopitelně jsem to sváděla na lockdowny v covidu, stresy s tím spojené a pak také na věk. Nevěděla jsem co s tím, ale učila jsem se s kily navíc žít, ale spokojená jsem nebyla.  Pak přišel zlom, ta pomyslná poslední kapka. Prohlížela jsem si fotografie z jedné pracovní akce a tak moc jsem se ze své vizáže vyděsila, že jsem se rozhodla váhu řešit. Věděla jsem, že nechci jít cestou žádných kouzel a zázraků z internetu, ani zaručených, ale podivných diet. Chtěla jsem nejen vyřešit svoji váhu, ale také se dozvědět proč mi už mé „diety“ nefungují, kde dělám chybu. Takže jsem si vzala na pomoc Google a  začala hledat výživovou poradkyni. A štěstí mně opravdu přálo, našla jsem Martinku. 🙂

Pokud bych měla být úplně konkrétní, dala jsem si za cíl zhubnout 8 kg. Nakonec jsem za 8 měsíců zhubla kil deset a už je to skoro rok a pořád si svou vysněnou váhu držím.“

Jaká opatření byla u Vás ta nejklíčovější? Co nejvíce pomohlo/zabralo?

„Nejzásadnější se ukázalo, že jsem na základě vysvětlení začala o skladbě jídla přemýšlet úplně jinak. Myslím si, že jsem nikdy nejedla nějak zásadně špatně, můj dřívější jídelníček by se nedal označit jako absolutně nezdravý. Ale otevřely se mi oči. Konečně jsem pochopila zásadní roli bílkovin a de facto i sacharidů. Také jsem začala jíst mnohem víc čerstvé zeleniny a asi jako mnoho z nás, co bojuje s váhou, se ukázalo, že jsem vlastně jedla málo. Hodně mě překvapily některé informace ohledně zdravých potravin, např. že hummus, který jsem dřív snědla dříve k večeři celý v domnění, že jím dietně, patří do tuků a je potřeba s ním šetřit. Naopak jsem přidala mnohem více potravin typu bílý jogurt, Cottage či tvaroh, se kterými jsem dříve šetřila v domnění, že v takovém množství jdou na tloušťku.“

Co bylo na cestě nejtěžší?

„Nejtěžší? Já upřímně ani nevím, mě to od začátku tak chytlo a bavilo, že jsem nepociťovala žádný diskomfort. Určitě k mému skvělému pocitu přispěl i fakt, že jsem velmi rychle na vlastní kůži pocítila úsloví „jste to, co jíte“. Jakmile jsem změnila skladbu jídelníčku, tak přestože jsem byla v redukci, cítila jsem obrovské přívaly vnitřní energie a chuti do života. To byl naprosto úžasný vedlejší efekt. Pokud bych přeci jen měla zmínit něco, s čím jsem bojovala, tak to byly krabičky. Musela jsem si zvyknout na to, že každý den večer si musím připravit sadu krabiček na druhý den do práce. Jednu na snídani, druhou s obědem a pak svačinu. Nejsem úplně systematický člověk, tak to mi skutečně chvilku trvalo, než jsem si tento způsob osvojila. Na druhou stranu, srostlo to se mnou tak, že nyní, když už nejsem v hubnoucím procesu, zcela automaticky nejdu večer spát, dokud nemám nachystané své krabičky. :)“

Je něco, co byste poradila lidem, kteří řeší obdobnou situaci?

„Aby se nebáli! Aby to nebrali jako nutnou torturu a oběť,  protože se ukázalo, že zhubnout se dá s velkou pohodou a lehkostí. A že je dobré mít průvodce v podobě empatické a laskavé výživové terapeutky. Že hubnutí není jen o odříkání a trápení, ale i o radosti. A že všechno je jen v hlavě.“

Dosáhla jste vysněné váhy, postavy. Co vás každodenně motivuje dělat opatření ve stravování a pohybu, abyste si váhu dlouhodobě udržela?

„Že se vejdu do šatů, které jsem několik let neoblékla. Že se nedokážu nabažit pocitu, když mi okolí říká, jak vypadám štíhle a jak mi to sluší. Že si užívám ten pocit, že jsem to i na prahu padesátky dokázala. Že se prostě cítím skvěle, lehce a že v obchodech s oblečením mohu sáhnout pro šaty ve velikosti, ze které se mi neprotáčí panenky. A na úplný závěr je možná dobré podotknout, že ono udržování váhy není žádný každodenní stres, ale radost.  A že si občas i zahřeším, a není to žádný problém.“

A já přeji paní Katce i nadále takovou lehkost a radost ze stravování a výsledků! A také chuť při přípravě krabiček jídla na druhý den. 🙂 Protože je to investice do sebe a to se vyplatí!

Bc. Martina Rusňáková Korejčková, DiS.
nutriční terapeutka, Plzeň
www.martinakorejckova.cz
FB: Stravování s radostí
Instagram: stravovanisradosti